Otázka č. 25
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
- vytváříme a pomáháme vytvářet bezbariérové prostory
- věnujeme pacientovi čas
- nevytýkáme skutečnosti, které se nedají ovlivnit (například nehněváme se na vozíčkáře, že vám přivezl na kolečkách vozíku do ordinace bláto)
Nemocný s psychickým a smyslovým postižením
MENTÁLNĚ POSTIŽENÍ PACIENTI:
Stupně retardace:
● debilita (lehký stupeň slabomyslnosti, lehká retardace)
● imbecilita (středně těžký stupeň slabomyslnosti)
● idiotie (nejtěžší stupeň slabomyslnosti)
Pro mentálně postižené jedince je důležitá volba vhodného zaměstnání, někdy je nutné zapojení rodiny, zajištění bezpečnosti a aktivizace mentálně postiženého jedince.
Podle stupně postižení mohou být handicapovaní jedinci vzděláváni ve speciálních školách ( praktické školy ) nebo mohou být integrováni mezi žáky normální školy.
Nemocní s těžším postižením mohou být umístěni v ústavu sociální péče ( Šternberk, Nové Zámky).
SMYSLOVÉ DEFEKTY:
1. poruchy sluchu
2. poruchy zraku
3. vady řeči a fatické poruchy
1. PACIENTI S PORUCHAMI SLUCHU
mají různé psychické i sociální následky podle toho, o jak těžké postižení se jedná i také podle toho, kdy k postižení došlo.
Podle stupně sluchové ztráty hovoříme o lidech
● nedoslýchavých - slyší hůře
● se zbytky sluchu - nosí naslouchátka
● o neslyšících (hluchý, hluchoněmý)- komunikuje pomocí znakové řeči
DĚTI SE ZBYTKEM SLUCHU chodí do speciální školy, důležitá je vhodná volba povolání, možnost odezírání ze rtů (na naší škole studovali opakovaně takto postižení žáci na oboru zubní technik).
Vady mohou být do jisté míry kompenzovány různými naslouchacími aparáty, které zesilují zvuk. Jejich kvalita se stále zlepšuje. V současné době se používají závěsná sluchadla (nosí se zavěšena za ušním boltcem, do zvukovodu se zasouvá část přístroje – ta je vyrobena přesně na míru). Nácvik užívání sluchadel často trvá několik týdnů, používají se určité metodické návody, které nemocný obdrží na foniatrii spolu se sluchadly.
Zásady komunikace se sluchově postiženými:
a) upozorníme vhodně nemocného, že na něj mluvíme, upoutáme jeho pozornost směrem k našemu obličeji (vhodným dotykem)
b) mluvíme tak, aby stále viděl na naše ústa, aby mohl odezírat z našich úst, dobře artikulujeme, náš obličej musí být stále osvětlen, pokud možno máme obličej ve stejné výši jako obličej nemocného
c) mluvíme pomalu, stručně, bez zdrobnělin, s využitím nonverbální komunikace (úsměv, ukázání na předmět)
d) trpělivě se snažíme porozumět řeči nemocného, dle potřeby se znovu trpělivě zeptáme
e) je-li komunikace s nemocným tak obtížná, že se nemůže domluvit (ani s využitím písma), zajistíme přítomnost někoho z rodiny, případně tlumočníka znak.řeči
2. PACIENTI S PORUCHAMI ZRAKU