Otázka č. 25

Chronická – bývá charakterizovaná jako dlouhodobě vyčerpávající působení nepříjemných podnětů, tedy bolesti v organismu. Člověk je těmito opakovanými nepříjemnými prožitky velmi vyčerpán a unaven, má špatnou náladu, reaguje na běžné záležitosti nepřiměřeně nebo je skleslý až apatický (snížená citová reaktivita), nespavost, nechutenství, mnohdy je omezován fyzicky, psychicky i společensky a může se stát, že díky těmto faktorům upadá do depresí a izolace.

Někdy vede bolest k silnějším emočním reakcím proti ošetřujícímu personálu. Chronická bolest může vést k úplnému vyčerpání pacienta. Nejčastěji se vyskytuje u onkologických, neurologických, gynekologických a interních pacientů. Za chronickou bolest je považována bolest, jestliže trvá déle než půl roku.

Každý člověk má jiný práh bolesti, to znamená, že na stejný podnět reaguje pouze tím, že cítí nepříjemné podněty, jiný však ve stejné situaci označuje podněty za bolestivé.

Dolní práh bolesti = intenzita podnětu, která vede k minimálnímu vjemu bolesti.

Horní práh bolesti = tolerance k bolesti. Pozor na jedince s vysokým prahem bolesti, mohou být ohroženi na životě.

Prožívání bolesti a hodnocení její síly je vždy subjektivní, bolest nelze objektivně potvrdit ani vyloučit.

Bolest nemocného tělesně a duševně vyčerpává a deprimuje, čímž ohrožuje proces uzdravování. I proto je třeba ji co nejrychleji odstranit, i když někdy je bolest pro stanovení diagnózy potřebná a lékař ji proto netiší úmyslně.

BOLEST DLE MÍSTA VZNIKU:

somatická – z kůže nebo pohybového aparátu

viscerální – útrobní

neurogenní – vystřeluje

fantomová – po amputaci (nejčastěji končetiny)

analgezie – válečná zranění

TIŠENÍ BOLESTI:

- psychologickými prostředky - vhodné zaměstnání nemocného, například četbou, sledováním TV, vyprávěním, rozhovorem na vhodné téma, aby nemocný svoji pozornost orientoval jiným směrem

- formy sociálního a jiného obměňování nemocných v souvislosti s redukcí bolestí. Osvědčuje se zejména u nemocných s chronickými bolestmi.

- relaxační tišení – např. dechová cvičení, meditování, svalové uvolnění, masáže

- rozhovor - aktivní naslouchání

- vysvětlení odborného výkonu, ošetření a léčby, které jsou spojené s bolestí, a upozornění na bolest těsně než nastane

- vytvoření vzájemného vztahu a důvěry mezi nemocným a zdravotníkem

- projevení empatie

- poskytnutí dostatečných informací

- vždy necháme nemocného bolest popsat a vylíčit, vyhýbáme se sugestivním (návodným) otázkám, nemocný zpravidla oceňuje náš zájem

- projevujeme soucit, a to i tělesným dotykem, pohlazením, podání ruky (haptický kontakt). Tato forma je žádoucí především u dětí a starých nemocných

- bojujeme proti strachu, zvláště proti strachu z bolesti, který její prožívání zhoršuje