Otázka č. 25

● odloučení od svých nejbližších – pobytem v nemocnici

● vzhled – bojí se, že ho nemoc trvale poznamená, např. různé kožní choroby

● nutnost změny způsobu života – což znamená, že bude vyřazen z dosavadního způsobu života ze společnosti, lidé si ho budou méně vážit, bude žít jen v ústraní

● strach ze smrti a z umírání – stojí v pozadí i lehčích forem nemoci, protože lidé si některé onemocnění nedovedou vysvětlit a bojí se, jaké komplikace mohou vzniknout

● strach z léčení – má každý nemocný člověk. Jedná se hlavně o různá nepříjemná vyšetření, kdy strach může být silnější než nemoc samotná. Psychický stav nemocného může být někdy umocněn i nevhodnou atmosférou čekárny, ambulance.

ÚZKOST:

- je nepříjemný prožitek a stav a na rozdíl od strachu si neuvědomujeme její bezprostřední příčinu, tedy určitý předmět či situaci, které ji vyvolávají

- úzkost běžně přichází ve strach a naopak, nelze je od sebe oddělit, protože se vzájemně podmiňují

Úzkost v nemocnici je bezpředmětná, má ráz neurčitého ohrožení. Nemusí být psychickou reakcí, ale tzv. primárním příznakem, například u infarktu myokardu, plicní embolie, angíny pectoris. Vzhledem k tomu, že úzkost nemá předmět, nejsme si vědomi, co ji působí, je neurčitá, i když někdy velmi silná.

Velmi častá je úzkost při duševních poruchách. Někteří lidé jsou svým typem osobnosti disponováni (mají sklony) ke strachu, označujeme je jako osoby úzkostlivé. Čím více je někdo úzkostlivý, tím více situace vnímá jako nebezpečné, tím větším strachem reaguje.

Projevy úzkosti: (například)

- rozčílení a podráždění

- útlum někdy až strnulost

- ustaraný a ustrašený výraz

- nejisté nekoordinované pohyby

- řeč rychlá, roztržitost

- tendence k zapomínání

- rozšířené zornice

- zrychlený tep (tachykardie), dech (tachypnoe), zblednutí

- sucho v ústech, nervozita

- nemocný se potí

Způsob jak jednat s nemocným, který prožívá strach a úzkost, není jednoduchý. Je nutné ke každému nemocnému volit individuální přístup.

1. základem je psychologická péče o nemocné , která se týká rozptýlení strachu a úzkosti, a to jak osobní přítomností zdravotníka, vlídností, trpělivostí, klidem a v neposlední řadě takovým jednáním, kdy si získáváme důvěru nemocného

2. účinný je dobře vedený rozhovor, informace snižující v nemocném úzkost z budoucnosti

3. vhodné zaměstnání snižuje strach a orientuje myšlenky jiným směrem

4. pacienta doprovázíme na ta vyšetření, která jsou u něj předmětem strachu

5. s pacienty, kteří jsou mimořádně úzkostní a bázliví, jednáme se zvýšenou trpělivostí, chováme se profesionálně, nikdy nedáváme najevo nechuť, netrpělivost, rozladění

Úzkost a strach člověka doprovázejí po celý život, ovšem jejich forma a intenzita se mění vlivem řady okolností, včetně věku. Podnětem k úzkosti, obavám a depresivním prožitkům nemocného mohou být různé nevhodné výroky zdravotníka před nemocným, chybné postupy při stanovení diagnózy či léčbě.