Socialni_psycho_zkracena

- Centrální a periferní rysy

Teorie Atribuce
= zabývá se procesem přisuzování (=Atribuce)
= jak lidé docházejí k přesvědčení o tom, jak se druzí chovají a proč
Teorie Atribuce = soubor pravidel a principů na základě kterých jedinec vysvětluje chování
druhých
Fritz Heider 1958
Teorie Atribuce = lidé se chovají jako naivní vědci, shromažďují informace analyzují je a
tvoří teorie o příčinách chování jedince

- Přednost dáváme příčinám které jsou stálé a trvalé
1. VNITŘNÍ – DISPOZIČNÍ atribuce = příčina chování souvisí s vnitřní stránkou

jedince (osobnost, schopnosti, inteligence …)

2. VNĚJŠÍ – SITUAČNÍ atribuce = příčina chování souvisí s vnějšími vlivy – faktory

prostředí, jiných lidí, peněz …

Základní atribuční chyba ZACH

- Tendence podceňovat situační vlivy v chování posuzovaného jedince, a

předpokládání, že chování je vyvoláno osobnostním rysem jedince

- X posuzujeme ale sebe, tak máme tendenci negativní informace přisuzovat situaci –

důsledkem našeho chování je situace, ne my

- Atribuční rozhodnutí bývají zkreslená

= přeceňujeme důležitost osobnostních faktorů a činíme za chování zodpovědného
aktéra a jeho vlastnosti

Teorie atribuce – proč zkreslení
Efekt aktéra a pozorovatele Jones, Nisbett

- Lidé kteří jsou v dané situaci aktéry mají úplně jiný focus = jiný pohled na situaci

Percepční focus

= místo zaměření pozornosti – aktéři jsou špatně umístění k pozorování vlastního chování,
mají špatný výhled, situace = centrum pohledu
à pozorovatel má v centru pohledu aktéra a jeho chování
Přístup k informacím – pozorovatel má o sobě více informací, jejich chování = nejlepší
alternativa kterou situace dovoluje
à předpojatost ve vlastním zájmu – tendence připisovat úspěch sobě samému, a neúspěch
situačním faktorům
Teorie korespondujících závěrů, Jones a Davis
= teorie odpovídajících závěrů = důležitým momentem při vytváření úsudku o druhých =
hodnocení úmyslu
à usoudíme že chování jedince je úmyslné, přisuzujeme ho povaze osoby
Teorie kovariance Kellye
= atribuce provádíme na základě současného výskytu informací:

- Konsenzus (chovají se ostatní v určité situaci stejně jako daná osoba?)
- Konzistence (chová se osoba v průběhu času v stejné situaci stejně?)
- Distinktivnosti (chová se osoba takto i v jiných situacích, vůči jiným lidem?)

à očekáváné situace a děje si většinou nevysvětlujeme, neočekávané máme tendence
zjišťovat příčiny, komunikovat o nich
Sociální schémata a kognitivní zkratky

- Svět kolem nás kategorizujeme a organizujeme, zjednodušujeme pomocí schémat,

scénářů a prototypů

Kognitivní zkratky – heuristiky Kahneman a Tversky
= předpoklady a pravidla, kt zjednodušují soc interakce, jejich využití je často efektivní,
někdy ale vedou k nepřesným úsudkům