Nezaměstnanost - Seminární práce

Cílem řešení konfliktů je odstranění obtíží a překážek při uspokojování potřeb a dosahováni cílů, obnovení narušené vnitřní i vnější rovnováhy jedince. Konflikty je třeba zásadně řešit a jejich řešení neodkládat. Základním předpokladem k tomu je potlačování emocí a přijít k uvážlivému myšlení. Další podmínkou je změna postoje k cílům a motivům jednáni a objektivní sebekritické sebepoznání.

Tyto schopnosti by měl cílevědomě pěstovat každý člověk, který usiluje o soulad v mezilidských vztazích.

NEZAMĚSTNANÍ –JEJICH POSTOJE A PŘEDSTAVY

Problém nezaměstnanosti v naší společnosti nastal s přechodem od reálného socialismu ke společnosti s tržní ekonomikou. Ve skutečnosti ovšem existoval v určité formě již dříve určitého počtu lidi, kteří nemohli najít zaměstnání z politických důvodů a v podobě určité přezaměstnanosti. Právě tato část, o kterou se zeštíhlovaly mnohé podniky, vytvořila skupinu nezaměstnaných.

Zvláštní skupinu nezaměstnaných tvoří lidé, kteří prostě pracovat nechtějí. Byli dříve a jsou i nyní. Rozdíl oproti dřívější době je však v tom, že dříve se živili všelijak a byli trestně stíháni pro příživnictví, zatímco dnes vyžadují podporu u úřadu práce. Po vyčerpání hmotného zabezpečení u úřadu práce žádají pověřené obecní úřady o výplatu sociálních dávek do životního minima.

Tito lidé se při styku s případným zaměstnavatelem nemusí nijak .přetvařovat a dostanou potvrzení, že nebudou do zaměstnáni přijati. Úřady práce jim nemohou nic vytknout ani vyřadit z evidence úřadu práce pro nespolupráci.

PŘÍČINY ZTRÁTY ZAMĚSTNÁNÍ

Nejčastější uváděnou příčinou ztráty zaměstnání byly organizační změny - asi u 50 % uchazečů o zaměstnání. Necelá 1/3 se mezi nezaměstnanými ocitla po absolvováni studia. Necelých 5 % tvoří ti, kteří byli propuštěni pro porušení pracovní kázně. Ostatní uchazeči o zaměstnáni rozvázali pracovní poměr dohodou nebo na vlastni žádost. Organizačními změnami byli více postiženi THP, naopak zrušením podniků to byli převážně dělníci. Na organizační změny dále doplatili oproti jiným věkovým skupinám uchazeči ve věku 50 - 58 let.

Pro naše poměry je asi typické, že známosti či protekce jsou tím, nač spoléhá náš občan nejvíce. Promítá se to i do představ nezaměstnaných; asi, 2/3 se spoléhá na tyto známosti, 1/3 na příbuzné a malá část na nestátní zprostředkovatelny práce; na úřady práce asi 5 %, na bývalé zaměstnavatele, na charitu; specifickou skupinu tvoří uchazeči, kteří spoléhají na své vlastni síly. A zcela zvláštní skupinu tvoří nezaměstnaní, kteří si myslí, že již žádné zaměstnání neseženou. Jedná se o skupinu uchazečů o zaměstnání, kterým se prostě pracovat nechce.

VLIV NEZAMĚSTNANOSTI NA PSYCHIKU NEZAMĚSTNANÉHO