Nezaměstnanost - Seminární práce

V souvislosti s realizací státní politiky zaměstnanosti se často hovoří o důležitosti aktivní politiky zaměstnanosti. Co vlastně tento pojem zahrnuje? Cílem aktivní politiky zaměstnaností je vytvářet reálné podmínky pro dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce, především podmínky pro vznik nových, efektivních a společensky účelných pracovních míst. Tím zprostředkovat uchazečům vhodnou práci v co nejkratší době. Jde o aktivní působeni územních orgánů práce na základě příslušných právních předpisů a využití všech způsobů motivace dočasně nezaměstnaných k opětovnému zařazení do zaměstnání. Patří sem zejména podpora společensky účelných pracovních míst, příležitostí pro tzv. veřejně prospěšnou práci, rekvalifikace pracovníků, zvláštní péče o občany se změněnou pracovní schopnosti a umisťování absolvente středních a vysokých škol.

Naproti tomu pasivní politika zaměstnanosti představuje ze zákona zprostředkování zaměstnání uchazečům o práci a dále zejména hmotné zabezpečení uchazečů před nástupem do zaměstnání. Zde je možno říci, že optimalizace modelu hmotného zabezpečeni v nezaměstnanosti je komplikována relativně nízkým rozdílem mezi výškou minimální mzdy a výškou hmotného zabezpečeni v nezaměstnanosti. I když se tento rozdíl poněkud zvýšil ve prospěch pracovních příjmů, stále to ještě nestačí ke stimulaci nezaměstnaných pro vyvíjení žádoucí aktivity k zařazení do pracovního procesu. A konečně i paušálně stanovená délka pobírání podpory v nezaměstnanosti bez závislosti na předchozím trvání pracovního poměru nemá na pracovníky pozitivní dopad. Vedle státní politiky zaměstnanosti může sehrát velmi významnou roli i politika zaměstnanosti na úrovni zaměstnavatelů. Neboť i zde se nabízí velmi široké pole působnosti, a to již ve zcela konkrétních podmínkách. U nás je aktivní činnost zaměstnavatelů při zajišťování zaměstnanosti zatím velmi málo rozvinuta, avšak v budoucnu by mohla a měla být mnohem výraznějším prvkem v celkové politice zaměstnanosti.

Politika zaměstnanosti na podnikové úrovni by se především měla zaměřit na vytváření účinných náhradních výrobních programů, hledání vhodných a perspektivních rozvojových impulsů. Vedle výroby je však třeba se zaměřit i na podnikovou personální politiku, jejíž význam u nás zůstává stále nedoceněn. Její součástí by pak mělo být vedle vyhledávání kvalifikovaných a perspektivních pracovníků i vypracování systémů vedoucích ke zvyšování kvalifikace stávajících pracovníků a samozřejmě i sledování efektivnosti těchto akci. Vedle politiky zaměstnanosti na úrovni podniků by se mohla v praxi významně uplatnit i odborová politika zaměstnanosti. Odbory jako obránci práv a zájmů zaměstnanců by zpracováním vlastni koncepce a jejím účinným prosazováním mohly vnést nové pohledy a prvky i možnosti řešení problémů nezaměstnanosti, a to jak na úrovni podniků a regionů, tak i na úrovni celostátní, zejména při tripartitních jednáních. V této oblasti se však u nás odbory zatím výrazněji neprosadily.