Nezaměstnanost - Seminární práce

O nezaměstnanosti se většinou veřejnost dovídá ze statistických přehledů, které bilancují situaci na trhu práce. Dřívější režim měl téměř absolutní kontrolu nad pracovními silami, od rozhodování o kvalifikační struktuře k detailním mzdovým tarifům a pravidlům odměňování. Právo na práci bylo fakticky pracovní povinností. Důsledkem byl nedostatek zájmu o kvalitní vzdělání na rozdíl od různých politických škol a netečnost k výsledkům vlastní práce. Důležitá byla nikoli práce, ale zaměstnání, nikoliv využití pracovních sil, ale naplňování personálních plánů. Nabídka levné pracovní síly podporovala technologickou zaostalost výroby. Využití skutečných pracovních schopností aktivní populace bylo malé a stále se snižovalo.Administrativní kontrola kvalifikačních předpokladů jen skrývala skutečné plýtvání lidským kapitálem. Všechny reformy mzdového systému vedly k platové novelizaci. Výkon práce nutně klesal, neboť rozdíl mezi schopnostmi a odměnou stále klesal.

Příčiny vzniku nezaměstnanosti jsou : umělá přezaměstnanost, nízká úroveň kvalifikace a neefektivní využití pracovních sil; to se v případě zavedení tržních podmínek na trhu práce nevyhnutelně obrací v nezaměstnanost.

V současnosti se míra nezaměstnanosti v naší republice pohybuje někde okolo 9 %, což v porovnání se zeměmi s tržní ekonomikou se jeví zhruba na stejné úrovni, kde je míra nezaměstnanosti mezi 8 – 15 %.

Snížil se počet stálých a slušně placených příležitostí pro méně vzdělané osoby, narostlo množství nestálých pracovních kde je pracovních zároveň relativně příležitostí ve formě sezónního nebo jen částečného úvazku ve službách, které jsou málo placeny.

Vzdělání a kvalifikace zvyšují v zemích s tržní ekonomikou šance na trhu práce a jsou klíčem k získání vyššího materiálního standartu. Úspěch na trhu práce vyžaduje určité dispozice. Nejedná se jen o znalosti, dovednosti, ale též schopnosti, adaptabilitu, mobilitu, flexibilitu a kreativitu. Minulý systém byl založen na životním povolání, proto lidé nejsou zvyklí měnit zaměstnání.

Nezaměstnanost je součástí tržní ekonomiky. Až dosud byly neúspěšné prakticky všechny pokusy dlouhodobě či dokonce natrvalo nezaměstnanost eliminovat. Selhávala především expanzivní makroekonomická politika státu, která nakonec vždy vyústila a krátkodobě nižší míra nezaměstnanosti se opět zvýšila. Úspěšnější z dlouhodobého pohledu jsou ty státní zásahy, které vylepšují strukturu práce. Už proto, že podporu dostávají pouze ti, kdo práci opravdu hledají, nebo proto, že jsou pro ně organizovány rekvalifikační kurzy.

Přesto se závažným problémem stává růst podílu nezaměstnaných nad 6 měsíců doby evidence. Obtížná situace nastává především u skupiny nezaměstnaných déle než jeden rok. Kromě evidovaných uchazečů se vytváří i skupina lidí,kteří po delší době své nezaměstnanosti rezignují a jsou pro nespolupráci s úřadem práce z evidence vyřazováni.Šance na zprostředkování zaměstnání totiž s délkou nezaměstnanosti klesá. Roli hraje ztráta vlastní sebedůvěry i pochybnosti zaměstnavatelů o jeho kvalifikaci.