Nezaměstnanost - Seminární práce

Nezaměstnanost a doporučení pro hospodářskou politiku

I když na trhu práce působí tržní mechanismus, není vývoji nezaměstnanosti ponechán volný průběh. Nezaměstnanost je společností vnímána jako významná porucha představující sociální i politický problém (na rozdíl od ekonomické teorie, po kterou se problémem stává za určitých podmínek, resp. Při určitých charakteristikách). Zejména pod vlivem historických podmínek vývoje trhu práce v 19. století se od počátku 20. století považovala za nezastupitelné intervenování vlád moderních států do zmírňování sociálních tvrdostí provázejících vývoj na trhu práce. Novodobá hospodářská politika, opírající se o Keynesovu ekonomii, zařadila úroveň zaměstnanosti mezi sledované cíle. Projevovala se kroky směřujícími k vytváření předpokladů pro co nejnižší úroveň ukazatele míry nezaměstnanosti.

Pro posouzení role vlády a sledovaných záměrů v oblasti zaměstnanosti je nutno doplnit pojmový aparát o dva základní pojmy, kterými jsou plná zaměstnanost a přirozená míra nezaměstnanosti. Oba pojmy spolu úzce souvisejí a odrážejí shodný stav v ekonomice. Výchozím z pojmů (historicky) je pojem plná zaměstnanost, který není vždy užíván jednotně, ale vyjadřuje úroveň zaměstnanosti, při níž neexistuje nebo je zanedbatelná nedobrovolná nezaměstnanost. Proto se ve formulaci cílů keynesiánské politiky prosadila orientace na dosažení plné zaměstnanosti. Zaměstnanost vyjadřuje úroveň zapojení práce jako výrobního faktoru, užití výrobních faktorů vyúsťuje do výkonu ekonomiky. Cíl zaměstnanost vyjadřuje i požadavek na úroveň výkonu Stav plné zaměstnanosti odpovídá úrovni zaměstnanosti při rovnováze na trhu práce, tedy ekonomika alokuje to množství práce, které je vzhledem k rozsahu a kvalitě ostatních výrobních faktorů při dané nabídce práce a poptávce po práci optimální. Politika plné zaměstnanosti odpovídala koncepci stabilizační hospodářské politiky, která usilovala o stabilizaci výkonu ekonomiky, oslabení cyklických oscilací a s tím spojených problémů v oblasti sociální a politické. Cyklické oscilace ve fázi poklesu, poté, kdy ekonomika vstoupila do hospodářské recese, byly provázeny růstem cyklické nezaměstnanosti. Keynesova ekonomie navíc zdůrazňovala, že kapitalistická ekonomika vnitřními silami automaticky nevytváří takovou úroveň celkové (agregátní) poptávky, aby ekonomika mohla produkovat výkon při plné zaměstnanosti, proto může i po delší období setrvávat úroveň zaměstnanosti pod hranicí plné zaměstnanosti. Odtud byla odvozena nezastupitelná funkce státu (vlády) při ovlivňování (stimulování) agregátní poptávky pomocí nástrojů fiskální politiky (státní nákupy, progresivní zdanění a přerozdělování důchodů ve prospěch subjektů s vysokým sklonem ke spotřebě) a měnové politiky (snižováním úrokových měr stimulovat soukromé investice, které jsou složkou agregátní poptávky). Růst agregátní poptávky vytváří prostor pro růst výroby a zvyšování úrovně zaměstnanosti na rozsah plné zaměstnanosti.