Nezaměstnanost - Seminární práce

POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI

Politika zaměstnanosti bývá považována za jednu z významných součástí sociální politiky státu. Vlastní vymezení pojmu sociální politika je v současné době velmi složité a nejednotné. Lze ji charakterizovat z různých pohledů a úrovní. Častěji se hovoří o různých složkách a prvcích sociální politiky než o sociální politice jako takové. Z tohoto pohledu se za sociální politiku považují takové obory veřejné politiky, jako je politika sociálního zabezpečení, dále zdravotní politika, školská politika, bytová politika a konečně politika zaměstnanosti. Přes zřejmou rozdílnost jsou jim společné určité všeobecně přijímané zásady - snaha po zdokonalováni a rozvíjení způsobu života každého jednotlivce, úsilí o jeho blaho a prospěch. V tomto smyslu jsou všechny uvedené politiky ve svém souhrnu politikou směřující k sociálně spravedlivé společnosti. Neboli jinými slovy obsahem novodobé státní sociální politiky je v nejobecnější poloze péče o blahobyt lidí. Politika zaměstnanosti realizovaná v současnosti vyspělými státy vychází z pojetí práva na práci jako jednoho ze základních sociálních práv občanů a z předpokladu, že podpora plné a produktivní zaměstnanosti při svobodné volbě povoláni je prostředkem k praktickému uskutečňování práva na práci.

V České republice je základní právní normou zákon o zaměstnanosti č. 1/91 Sb., podle jehož preambule dosaženi plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti je jedním ze základních cílů hospodářské a sociální politiky státu. Občané mají právo na zaměstnání bez ohledu na rasu, barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboženství; politické nebo jiné smýšlení, členství v politických stranách nebo příslušnost k politickým hnutím, národnost, etnický nebo sociální původ, majetek, zdravotní stav nebo věk.

Dle ustanoveni § 3 citovaného zákona státní politika zaměstnanosti směřuje k dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, produktivnímu využiti zdrojů pracovních sil a k zabezpečeni práva občanů na zaměstnání.

Orgány státní správy, které v našem státě zabezpečují státní politiku zaměstnanosti, jsou:

Ministerstvo práce a sociálních věcí

územní orgány práce (úřady práce)

Z uvedeného můžeme shrnout, že za politiku zaměstnanosti považujeme cílevědomou činnost příslušných subjektů (státu, zaměstnavatelů, odborů apod.), spočívající v regulaci a řešení problémů trhu práce, jejímž cílem je dosažení plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti. Základním cílem politiky zaměstnanosti je tedy vyrovnání poptávky po pracovní sile a její nabídky na trhu práce. Jde především o to,aby se odstranily negativní dopady trhu práce na pracovníka, spočívající v tom, že na tomto trhu se nenabízí a nerozděluje pouze práce, ale že zde vzniká a přetrvává i nezaměstnanost, která postihuje zejména ty, kteří si od počátku nedokázali najít práci, ale i ty, kdo byli ze zaměstnání propuštěni. Půjde tedy o vytvoření takového systému nástrojů a opatření, které by vedly ke vzniku, ochraně a zabezpečeni pracovních míst na straně jedné a k zajištění systému hmotného zabezpečeni při ztrátě zaměstnání na straně druhé.