Nezaměstnanost - Seminární práce

Nezaměstnanost vyvolává v lidech různorodé pocity. Sociální tlak dopadá zvláště na hůře adaptabilní jedince. Při ztrátě zaměstnání se projevily u poměrně významné části uchazečů o zaměstnání následující negativní pocity, bezradnosti, křivdy a nespravedlnosti, zbytečnosti hněvu, zoufalství, hanby, strachu, obav z budoucnosti, ale na druhé straně také radost z volného času. Výše uvedené pocity jako bezradnost, křivda a nespravedlnost jsou ještě dnes pro některé občany naprosto přirozené, neboť postrádají jakoukoliv zkušenost s problémem nezaměstnanosti. Dá se předpokládat, že tyto pocity vyvolává dřívější propaganda o problematice nezaměstnanosti v jiných zemích.

Velmi podstatný je dále nežádoucí z hlediska psychické rovnováhy pocit zbytečnosti. Ostatní pocity se vyskytuji v nižší intenzitě v rozmezí tří až 10 %.

Při vyhodnocování uchazečů po určitém, různě dlouhém, období nezaměstnanosti asi u 2/3 byly pocity naprosto stejné, u 1/3 některé přetrvávaly a jiné zanikly. Lze tedy usuzovat na poměrně dlouhé trvání negativních pocitů v důsledku nezaměstnanosti. Nejvíce jsou těmito pocity postiženi nezaměstnaní ve věku 30 - 50 let a zejména ženy.

Na prožívání období nezaměstnanosti má vliv především typ osobnosti a jeho psychická vybavenost, jeho adaptabilita a také množství nároků, které na uchazeče klade prostředí. Pro 3/4 nezaměstnaných je nezaměstnanost náročnou situací, v tom pro 2/3 je tato situace sice náročná, avšak řešitelná, pro 1/10 je bezproblémová, ale pro 1/4 kritická a neřešitelná. Rozsah těch, kteří svou situaci považuji za kritickou a neřešitelnou, vzrůstá s přibývající délkou nezaměstnanosti a je zde přímá úměra délky nezaměstnanosti a charakteru jejího prožívání.

PROBLÉMY S NEZAMĚSTNANOSTÍ A MOŽNOSTI JEJICH ŘEŠENÍ

Dle platného zákona o zaměstnanosti č. 1/91 Sb. úřady práce evidují jako nezaměstnané všechny osoby, které nejsou v pracovním nebo obdobném vztahu, nevykonávají samostatnou výdělečnou činnost ani se soustavně nepřipravují na povolání a požádaly osobně nebo písemně o zprostředkování vhodného zaměstnání u úřadu práce v místě svého trvalého bydliště.

Přitom se předpokládá, že to jsou všechno občané, kteří mohou a chtějí pracovat, o práci se skutečně ucházejí (z. č. 1/91 Sb. v této souvislosti hovoří o uchazečích o zaměstnání), ale nenašly - sami nebo prostřednictvím úřadu práce - vhodné pracovní místo.

Právě v tomto předpokladu však může být zdroj zkreslení oficiálně registrované nezaměstnanosti, protože zahrnuje osoby, které sice mohou, ale ve skutečnosti nechtějí z různých důvodů pracovat a na druhé straně nezahrnuje osoby, které nepracují, protože nemohou najít pracovní místo, ale nepožádaly úřad práce o zprostředkování. Z toho plyne, že na základě zákonem definovaného pojmu nezaměstnaný prováděné analýzy trhu práce mohou být více či méně nepřesné.