Nezaměstnanost - Seminární práce

OBECNĚ ZÁVAZNÉ PŘEDPISY

Právní předpoklady pro realizaci práva na zaměstnání vytváří zákon o zaměstnanosti č. 1/91 Sb. ve znění novel č. 305/91 Sb., 578/91 Sb., 231/92 Sb., 307/93 Sb. 39/94 Sb. Podle něho se právem na zaměstnání rozumí právo občanů, kteří chtějí a mohou pracovat a o práci se skutečně ucházejí, na zprostředkování pracovního uplatnění ve vhodném zaměstnání, dále na rekvalifikaci nezbytnou k pracovnímu uplatnění a konečně právo na hmotné zabezpečeni před nástupem do zaměstnání a v případě ztráty zaměstnání. Zákon dále upravuje základní vztahy mezi občany a úřady práce při realizaci práva na zaměstnání, a to zejména z hlediska konkrétních práv a povinností občanů. Pokud jde o zprostředkováni zaměstnání, mohou tuto činnost vykonávat vedle úřadů práce i jiné fyzické nebo právnické osoby než orgány státu, ale pouze pokud jim bude tato činnost povolena příslušným státním orgánem a za podmínek stanovených v zákoně. Základní podmínkou zde je, že za toto zprostředkování, prováděné za úhradu, může být vybírán od zaměstnavatele nebo občana přiměřený poplatek, který však vyjadřuje pouze skutečné výdaje za zprostředkování.

Zákon dále zdůrazňuje zvýšenou péči, která při zprostředkování zaměstnání musí být věnována těm uchazečům o zaměstnáni, kteří ji potřebují pro svůj zdravotní stav, věk, mateřské poslání nebo z jiných vážných důvodů. Jedná se zejména o osoby se změněnou pracovní schopnosti, mladistvé, absolventy škol, těhotné ženy a další. Zákon dále stanoví postup zaměstnavatelů při zaměstnávání občanů, a to v prvé řadě tím, že stanoví,že zaměstnavatel je povinen plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu jeho činnosti, zajišťovat svými zaměstnanci, které zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce. Důležitá jsou rovněž poměrně podrobná ustanovení o zaměstnávání občanů se změněnou pracovní schopností. Dalším důležitým předpisem na úseku zaměstnanosti je zákon č. 9/91 Sb. o zaměstnanosti a působnosti orgánů ČR na úseku zaměstnanosti v platném znění. Cílem tohoto zákona je především právní úprava postaveni orgánů státní správy na úseku zaměstnanosti a vymezení jejich úkolů. Zákon rovněž stanoví základní nástroje, nutné k realizaci státní politiky zaměstnanosti. Dále je zákonem svěřena územním orgánům práce i pravomoc kontrolní. Ta spočívá v kontrole dodržováni pracovněprávních předpisů včetně mzdových v orgánech, u zaměstnavatelů a v organizačních jednotkách s výjimkou pracovních podmínek a povinnosti vyplývajících z předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Za zaviněné porušeni uvedených předpisů mají úřady práce ze zákona sankční pravomoc - mohou ukládat zaměstnavatelům pokuty. Na základě zmocněni v zákoně č. 1/91 Sb. o zaměstnanosti vydalo MPSV ČR vyhlášku č. 21/91 Sb., novelizovanou pod č. 324/92 Sb. o bližších podmínkách zabezpečování rekvalifikace uchazečů o zaměstnáni a zaměstnanců. Vyhláška uvádí demonstrativní výčet forem rekvalifikace, nebol počítá s tím, že jejich další vytváření a existence se budou odvíjet od konkrétních potřeb trhu práce. Vyhláška dále uvádí konkrétní pravidla pro rekvalifikaci, která musí oprávněné subjekty (např. vzdělávací zařízení zaměstnavatele, státní i soukromé školy, státní rekvalifikační střediska), provádějící rekvalifikaci, splnit. Dále obsahuje i náležitosti písemné dohody mezi úřadem práce a uchazečem o rekvalifikaci. Při prováděni rekvalifikace se přiměřeně postupuje dle ustanovení zákoníku práce, která upravují pracovní dobu, dobu odpočinku, bezpečnost práce a pracovní podmínky. Zde je třeba si uvědomit, že k tomu, aby rekvalifikace byla skutečně efektivní a splnila svůj cíl,je nezbytné individuální posuzováni osobních předpokladů uchazeče o rekvalifikaci, jeho schopností a dovedností, dosažené kvalifikace, délky praxe v konkrétním oboru i rozsahu dosažených vědomostí.S tím je nutno sladit potřeby a náročnost nových nebo nedostatkových profesí, popřípadě i účelnost rekvalifikace osob se změněnou pracovní schopnosti.