Pojmy právo

Derogační principy:

• lex superior derogat inferiori (norma vyšší právní síly ruší nižší) - Soudy jsou vázány pouze zákony a prameny práva vyšší právní síly. Soud nemůže samostatně přezkoumat soulad ústavního a běžného zákona. Narazí-li na sporný případ, přeruší řízení a předá případ Ústavnímu soudu.

• lex specialis derogat generali (norma zvláštní ruší obecnou) - platí pro předpisy stejné právní síly

• lex posterior derogat priori (norma pozdější ruší dřívější)

1. Novelizace – novela – změna a doplnění dosavadního právního předpisu

2. Retroaktivita – zpětná účinnost právního předpisu; pravá a nepravá

3. Zákon – druh obecně závazného normativního právního aktu, který splňuje předepsané formální požadavky

4. Zákoník – kodex; zahrnuje systematicky uspořádané právní normy určitého odvětví práva jako celku (např. občanský zákoník, zákoník práce, trestní zákoník)

5. Pozitivní právo (ius positivum) = právo platné; právo, které je ve státě uznáváno jako platné

6. Přirozené právo (ius naturale) existuje nezávisle na státě, vzniká a vyvíjí se ve společnosti

7. Systém práva (kritéria a dělení)

8. Mezinárodní právo (veřejné) – soubor právních norem, které upravují vztahy mezi státy a mezinárodními organizacemi

9. Vnitrostátní právo – upravuje vztahy mezi různými subjekty na území konkrétního státu. Mezi vnitrostátní právo patří i mezinárodní právo soukromé, mezinárodní právo procesní a mezinárodní právo trestní! (upravují právní poměry s mezinárodním prvkem)

10. Právo hmotné – označení souhrnu právních norem a subjektivních práv, které (na rozdíl od práva procesního) směřují k naplnění účelu práva. Stanoví práva a povinnosti, které jsou smyslem právní úpravy (právo na život...). Je to jádro právní úpravy.

11. Právo procesní – souhrn právních norem a subjektivních práv, které plní úlohu prostředku k naplnění vlastního účelu práva (opak práva hmotného). Procesní právo slouží k ochraně subjektivních práv. Účastníkům jsou dána nová, procesní, práva a povinnosti. Stanoví se postup pro aplikaci práva (i pro tvorbu práva). Např., co dělat, když dlužník nevrátí peníze – právo podat žalobu, být účastníkem řízení => právo na soudní a jinou právní ochranu, právo na obhajobu.

12. Právo veřejné – oblast práva, ve které jsou vztahy založeny na nerovnosti zúčastněných subjektů (jeden subjekt je podřízen druhému. Ve veřejnoprávním vztahu jeden subjekt vystupuje jako silnější). Veřejné právo se vyznačuje používáním výlučně kogentních norem. Veřejnou moc vykonává stát prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Z právních odvětví do práva veřejného patří zejména ústavní (státní) právo, trestní právo, správní právo, finanční právo, právo sociálního zabezpečení

13. Právo soukromé – oblast práva, ve které subjekty mají zásadně rovné postavení. Vzájemná práva a povinnosti si upravují zejména na základě smluv a dohod. Soukromoprávní vztahy mají převážně charakter majetkový, tradičně se sem řadí občanské právo, rodinné právo, obchodní právo, pracovní právo, pozemkové právo, mezinárodní právo soukromé

14. Analogie zákona – postup, v němž se na posuzovaný případ použije právní norma, která upravuje případ nejpodobnější

15. Právní dogmatika – právní věda orientovaná na výklad platných právních norem

16. Právní terminologie = soustava právních pojmů

17. Právní kontinuita – nepřetržitost ve vývoji právního řádu; nepřerušená platnost právních předpisů bez ohledu na změny vedlejších okolností

18. Sbírka zákonů – oficiální ústřední sbírka sloužící k vyhlašování a tím i k zpřístupnění právních předpisů v úplném znění (kromě vyhlášek a nařízení místní samosprávy

19. Právní vztah – společenský vztah mezi nejméně dvěma subjekty, který má právní základ (je upravený právními normami) a v němž subjekty vůči sobě vystupují jako nositelé práv a povinností. Právní vztahy vznikají, mění se nebo zanikají buď přímo ze zákona (ex lege), nebo (a to častěji) v důsledku právní skutečnosti.

20. Právní skutečnosti (druhy) – takové skutečnosti, s nimiž právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu. Právními skutečnostmi jsou:

    1. právní jednání – chování osoby je v souladu s právními normami (např. uzavření kupní smlouvy);

    2. protiprávní jednání – chování osoby je v rozporu s právními normami, čímž jsou ohrožovány či porušovány právem chráněné společenské vztahy (např. trestné činy); protiprávní jednání se člení jednak na zaviněné (cílené, chtěné) a nezaviněné (nechtěné) a jednak na delikty soukromoprávní (např. způsobení škody v rámci závazku) a veřejnoprávní (přestupky, trestné činy...)

    3. právní události – objektivní skutečnosti, které nejsou vyvolány chováním subjektů a jsou na vůli osob nezávislé, ale váže se na ně vznik, změna nebo zánik právního vztahu (např. smrt člověka v otázce dědění, uplynutí časové doby, kdy zaniká možnost reklamace, nahodilá zkáza, narození)

    4. právní a protiprávní stavy – takové objektivní trvalejší skutečnosti, které nebyly vyvolány chováním osob a jsou na vůli nezávislé, ale váže se na ně vznik, změna nebo zánik právního vztahu (např. manželství jako právní stav určující majetkoprávní postavení manželů...)