Pojmy právo

Právní norma – obecně závazné pravidlo chování, uznané a je vynutitelné státní mocí. Stanoví pomocí příkazů, zákazů a dovolení, jaké chování se považuje za žádoucí a jaké za nežádoucí, je vytvořena státní mocí a je jí také vymáhána. Je písemná, představuje součást určitého právního předpisu.

Druhy právních norem z hlediska stupně závaznosti

1. kogentní (kategorické, donucující) - tato norma je bezvýhradně závazná a nepřipouští odchylky

2. dispozitivní (podpůrné) - v případě, že si účastníci neupraví své vztahy dohodou, platí úprava obsažená v zákoně

Druhy právních norem z hlediska použité legislativní techniky

1. taxativní – stanoví podmínky pro své uplatnění konkrétně, přesně, úplně

2. demonstrativní – stanoví podmínky pro své uplatnění jen na příklad

Druhy právních norem z hlediska slovního textu

1. opravňující normy – dovolují nějaké chování

2. přikazující – přikazují, jak se máme chovat

3. zakazující – zakazují nějaké chování

Věcná působnost právních norem – určuje oblast právní úpravy normy; např. zákoník práce upravuje vztahy vzniklé z pracovního poměru

Prostorová působnost právních norem – (územní) – např. vyhláška obce se vztahuje pouze na území dané obce

Osobní působnost právních norem – vymezuje okruh osob, na které se norma vztahuje (např. držitele střelných zbraní) - jistou výsadou z působnosti norem je imunita

Imunita = výsada z působnosti dodržování právních norem

1. absolutní – má ji hlava státu; není trestně odpovědný za cokoli, co udělá

2. relativní – mají ji členové parlamentu a ústavní soudci; nejsou trestně odpovědni za to, co pronesou během své funkce

Platnost právní normy – nastává okamžikem splnění všech předepsaných náležitostí. Platný právní předpis je součástí právního řádu. Jeho platnost začíná dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů a končí buď uplynutím doby, na níž byla platnost předem omezena, nebo jeho derogací (zrušením) předpisem stejné nebo vyšší právní síly.

Účinnost právní normy – znamená, že každý je povinen se předpisem řídit a dodržovat jej. Účinnost nastává dnem, který je uveden v posledním odstavci právního předpisu, jinak 15. dnem po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů.