Pojmy právo

Právní události – skutečnosti, které nejsou vyvolány chováním subjektů, jsou na lidské vůli nezávislé, s nimiž však právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu) Mezi základní právní události se řadí uplynutí času, smrt, narození, nahodilá zkáza

Prekluze – v důsledku uplynutí stanovené časové lhůty zanikají práva a povinnosti. Prekluzi je možno zabránit jen tím, že je právo před uplynutím časové lhůty uplatněno u soudu. Prekluzi soud zkoumá z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda ji účastník namítne. Prekluzí zaniklé právo nelze ani platně uznat, nelze je uplatnit ani započtením (započítat lze jen existující pohledávku), platně nelze uzavřít ani dohodu o zřízení nového závazku. Dojde-li k plnění závazku po uplynutí prekluzivní lhůty, jde o bezdůvodné bohacení.

Promlčení – nastává, pokud právo nebylo řádně uplatněno v promlčecí lhůtě. Jde o oslabení subjektivního práva a právní povinnosti v důsledku uplynutí časové lhůty stanovené právní normou, která spočívá v tom, že subjektivní právo i tomu odpovídající právní povinnost sice stále trvají, avšak nelze je vymáhat soudní cestou, pokud je námitka promlčení uplatněna. Délka promlčecí lhůty je rozdílná podle různé povahy a významu práv. Obecná promlčecí lhůta je tříletá (počne běžet dnem, kdy mohlo být právo poprvé uplatněno u soudu, uplatněním u soudu se běh promlčecí lhůty staví) a uplatňuje se tehdy, není-li zákonem stanovena jiná úprava, nebo pokud si strany nedohodnou kratší či delší promlčecí lhůtu (nejméně 1 rok a maximálně 15 let). Práva vyloučená z promlčení – např. práva osobnostní (př. právo na zdraví, právo na občanskou čest), práva osobní (př. práva k písemnostem osobní povahy, práva týkající se autorských děl, vynálezů...), právo vlastnické, práva z vkladů na vkladní knížce, pokud vkladový vztah trvá ... Nárok, který je promlčen a nelze tedy soudně vynutit jeho plnění, lze přesto plnit dobrovolně (např. z morálních důvodů), takto poskytnuté plnění nelze požadovat zpět.

Soudní moc – součást státní moci. Soudní moc v souladu s čl. 81 Ústavy ČR vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Soud je tedy nezávislým a nestranným státním orgánem vykonávajícím soudní moc, autoritativně řeší konflikt mezi stranami sporu a poskytuje v mezích zákona ochranu porušeným nebo ohroženým právům či jiným zákonem chráněným zájmům, kdy rozhodování se děje prostřednictvím soudců. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.

Charakteristické rysy soudní moci

1. Soud je nezávislý a nestranný státní orgán

Úkoly soudů

Soustava obecných soudů

1. okresní soudy (v Praze se nazývají obvodní soudy, v Brně se nazývá městský soud)

2. krajské soudy – počet 8 (v Praze se nazývá Městský soud v Praze)