Pojmy právo

Právní úkon = právní jednání; nejvýznamnější právní skutečnost, s níž právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu. Aby šlo o právní jednání, musí jít o chování vědomé a volní. Svoji vůli musí subjekt projevit navenek, a to
- výslovně (ústně nebo písemně)
- konkludentně (jinak než výslovně) - např. roztrhání listiny
Princip ochrany dobré víry účastníků – právo předpokládá soulad vůle s učiněným projevem

Třídění právních úkonů

1. dle počtu smluvních stran

   • jednostranné (odkaz, vydědění)

   • dvoustranné (smlouvy)

   • vícestranné (smlouva o sdružení)

2. pojmenované (typické) jsou přímo vyjmenovány v zákoně, mají ustálené názvy, např. smlouva kupní, darovací, nájemní) x nepojmenované (atypické) – nejsou výslovně v zákoně uvedeny, ale jejich přípustnost nelze vyloučit

3. úplatné (např. kupní smlouva) x bezúplatné (např. darovací smlouva)

Náležitosti platného právního úkonu

1. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně

2. předmětem právního jednání nesmí být plnění nemožné

3. musí být učiněno osobou, která má právní osobnost a svéprávnost

4. nesmí být učiněno osobou jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu jednání neschopnou

5. nesmí svým obsahem nebo účelem odporovat zákonu nebo jej obcházet anebo se příčit dobrým mravům

6. musí být učiněn v předepsané formě (pokud ji zákon předepisuje – např. u smluv týkajících se nemovitostí je předepsaná písemná forma)

7. musí být podepsán oprávněnou jednající osobou

Protiprávní úkon – je jednání, které je v rozporu s právem, důsledkem je vznik zvláštního právního vztahu v podobě odpovědnosti za toto jednání.

Prvky právního vztahu – subjekty (účastníci), obsah (práva a povinnosti), objekt (předmět)

Subjekty právního vztahu

1. fyzické osoby = lidé (každý člověk)

2. právnické osoby (uměle vytvořené – obchodní korporace, nadace, fundace, spolky, ústavy, v oblasti soukromého práva též stát).

Právní způsobilost – způsobilost právně jednat, například uzavírat jakékoli smlouvy

Druhy právní způsobilosti – Každý subjekt právního vztahu má právní osobnost, tj. způsobilost k právům a povinnostem, a svéprávnost, tj. způsobilost k právním jednáním.

Obsah právního vztahu

1. subjektivní právo – znamená určitou právní možnost subjektu chovat se tak, jak ho k tomu právní norma opravňuje a může se pak domáhat vynucení tomu odpovídající povinnosti někoho jiného

2. právní povinnost – znamená určitou nutnost subjektu právního vztahu chovat se tak, jak ho k tomu právní norma zavazuje

Objekt právního vztahu