Pojmy právo

Obsahem vlastnického práva je:

1. právo věc držet (ius possidenti)

2. právo věc užívat (ius utendi) a požívat (ius fruendi)

3. právo s věcí nakládat (ius disponendi)

Všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana.

1. Nabývání vlastnického práva

   1. původní (originální) nabytí = vlastnictví se neodvozuje od původního vlastníka, např. zhotovení nové věci

   2. odvozené (derivativní) nabytí = vlastnictví se odvozuje od předchozího vlastníka, např. dědění, kupní smlouva aj.

Převod vlastnického práva = na základě projevu vůle, např. kupní smlouvou, darem .. lze též užít výraz „zcizení“ vlastnického práva

Přechod vlastnického práva = chybí projev vůle, k přechodu vlastnického práva dojde na základě zákona, rozhodnutí orgánu (např. dědictví)

Společně s vlastnickým právem se nabývají práva a povinnosti spojené s věcí, závady váznoucí na věci zapsané ve veřejném rejstříku (např. v katastru nemovitostí), jiné závady, pokud nabyvatel tyto závady měl a mohl z okolností zjistit, nebo pokud to bylo dohodnuto nebo pokud tak stanoví zákon.

Převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se vlastnické právo k věci až zápisem do takového seznamu – samotná smlouva nestačí!

Vlastnické právo k movitým věcem se většinou nabývá již účinností smlouvy, příp. předáním věci (např. cenný papír na doručitele).

NABÝVÁNÍ VLASTNICKÉHO PRÁV

- kupní

- darovací

- směnkou

- dohodou o zrušení podílového spoluvlastnictví

- jinou smlouvou

- ze zákona

- ze závěti

-dle dědické smlouvy

- při rozhodování soudu (např. zrušení spoluvlastnictví)

- při rozhodování správních orgánů (např. vyvlastnění)

- vydržení

- přivlastnění

- přirozený přírůstek

- umělý přírústej

1. Držba

Držitelem je ten, kdo vykonává právo trvale a opakovaně pro sebe – předpoklady:

• faktické ovládání věci či majetkového práva určitou osobou

• nakládání s věcí či s majetkovým právem jako s vlastním

Nutno odlišovat detenci = věc či právo je sice fakticky ovládáno určitou osobou, ale chybí zde vůle mít tuto věc či právo pro sebe (např. u vypůjčené věci)

Řádná držba = zakládá se na platném právním důvodu

Poctivá držba = kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivým držitelem, poctivou držbou lze vydržet vlastnické právo k věci

Pravá držba = taková držba, která nebyla získána např. lstí, svémocně...

Poctivý držitel smí v mezích právního řádu věc držet a užívat ji, zničit... Poctivému držiteli náležejí všechny plody věci, jakmile se oddělí. Jeho jsou také všechny již vybrané užitky, které za držby dospěly.

Nepoctivý držitel musí vydat veškerý užitek, který držbou nabyl a nahradit škodu, která z jeho držby vznikla.