Pojmy právo

1. Osvojení = přijetí cizího dítěte za vlastní, osvojit lze nezletilého i zletilého;

   • osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem stejný poměr jako mezi rodičem a dítětem, dítě dostává příjmení osvojitele, zanikají příbuzenské vztahy dítěte k jeho původní rodině.

   • O osvojení rozhoduje soud na návrh osoby, která chce dítě osvojit (osvojitele). Před rozhodnutím soudu musí být nezletilé dítě nejméně po dobu 6 měsíců v péči budoucího osvojitele (preadopční péče). Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než 16 let. K osvojení se vyžaduje souhlas dítěte staršího 12 let a rodičů dítěte (vyjma případy, kdy zákon stanoví, že souhlasu není třeba, např. pokud rodič zjevně nemá o dítě zájem).

1. zrušitelné – soud může na návrh osvojení zrušit, pak se obnovují znovu vzájemná práva
   a povinnosti mezi dítětem a jeho původní rodinou včetně toho, že ponese opět svoje původní příjmení, ledaže osvojenec prohlásí, že si stávající příjmení ponechá.

2. nezrušitelné – nemůže být zrušeno a osvojitel je zapsán v matrice namísto rodiče.

1. Pěstounská péče – je určena pro děti, které není možné osvojit, jedná se o zvláštní formu dlouhodobější náhradní péče, kdy o dítě nemůže pečovat žádný z rodičů ani poručník. Pěstounství má přednost před ústavní výchovou.

   • Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a zaniká zletilostí dítěte.

   • Při pěstounství nezanikají vztahy dítěte k původní rodině, rodiče mají právo se s dítětem stýkat, trvá jejich vyživovací povinnost k dítěti. Pěstoun má povinnost a právo o dítě osobně pečovat, má nárok na odměnu za výkon pěstounské péče.

   • Pěstounská péče je vykonávána buď jako individuální (dítě je svěřeno do PP fyzické osobě nebo manželům) nebo jako tzv. kolektivní (je vykonávána v zařízeních pro výkon PP - např. rodinný dům nebo byt vhodný pro rodinu s více dětmi, v SOS vesničkách)

2. Poručenství - slouží k ochraně zájmů nezletilého dítěte, jehož rodiče nemohou vykonávat rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu (např. když byli zbaveni rodičovské odpovědnosti, nemají plnou způsobilost k právnímu jednání, zemřeli)

Poručníka jmenuje dítěti soud. Poručník (příbuzná či blízká osoba nebo jiný vhodný člověk) má vůči dítěti zásadně všechna práva a povinnosti jako rodič, ale nemá k dítěti vyživovací povinnost. Poručník není povinen o dítě osobně pečovat (jestliže o dítě osobně pečuje, náleží mu stejné hmotné zabezpečení jako pěstounovi), odpovídá soudu za řádné plnění této funkce a podléhá jeho pravidelnému dozoru, každé rozhodnutí poručníka v nikoliv běžné záležitosti týkající se dítěte musí být schváleno soudem.

1. Ústavní výchova

   • soud může nařídit ústavní výchovu, je-li výchova dítěte nebo jeho tělesný, rozumový či duševní stav, anebo jeho řádný vývoj vážně ohroženy nebo narušeny, anebo jsou-li vážné důvody, pro které rodiče nemohou jeho výchovu zabezpečit;

   • před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu nelze zajistit náhradní péčí

   • ústavní výchovu lze nařídit nejdéle na dobu 3 let, lze ji opakovaně prodloužit, z důležitých důvodů může soud ústavní výchovu prodloužit až o jeden rok po dosažení zletilosti dítěte.

2. Pracovní právo - samostatné odvětví právního řádu

   • je tvořeno normami, které upravují vztahy vznikající při výkonu závislé (námezdní) práce mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Jde o právní odvětví, které zahrnuje jak prvky soukromého práva (např. rovnost účastníků při uzavírání pracovní smlouvy), tak i prvky veřejného práva. (např. oblast zaměstnanosti, kontrolní orgány, úřady práce apod.)

   • Pracovní právo zahrnuje zejména tyto oblasti: vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a jejich pracovní podmínky (pracovní doba, mzda apod.), dále právní vztahy kolektivní povahy (kolektivní vyjednávání a kolektivní smlouvy), bezpečnost a ochranu zdraví při práci, některá práva a povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců při dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce a některé sankce za jeho porušení...

3. Účastníci pracovně právních vztahů (1-3)