Předsokratici a Sokratés

Sofisté

• sofistai = učitel moudrosti

• Sofisté putovali jako učitelé a brali za svoje „umění“ plat → odsuzováni (moudrost je dar od bohů, nemělo by se za to platit)

• byli praktiky, nepřikládali význam teoretickému poznání ⇒ objektivní poznání není možné ⇒ není míra pro rozhodnutí, kdo má pravdu, půjde o to, komu je za pravdu dáno (kdo svoje stanovisko nejlépe obhájí) ⇒ etika → právo silnějšího – žádné teoretické úvahy, důležitější využití v praxi; existuje právo silnějšího, ne etiky

• nikdy nevytvořili souvislou školu

• Prótagorás z Abdéry (480-410)

„Na počátku Vyvracejících pravil: „Měrou všech věcí je člověk, jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou.“

• existuje pouze subjektivní pravda vzhledem k člověku

• obdobný názor i na náboženství

„Próthagorás prý užil takového počátku ve spise O bozích: „O bozích nemohu vědět, ani že jsou, ani že nejsou, ani jakou mají podobu. Neboť mnoho věcí to brání vědět i nezjevnost bohů i krátký život člověka.“

• Gorgiás z Leontín

- zkoumali etiku, chování → antropologický zvrat

• odvrátili pohled od přírody a zaměřili ho na člověka

• poprvé učinili předmětem myšlení samo myšlení

• podrobili etická měřítka výlučně rozumovému zkoumání (etika = věda)

• přispěli k rozvoji lingvistiky a gramatiky

„Prótagorás první rozdělil řeč ve čtyři druhy: prosbu, otázku, odpověď a nařízení… a nazval je kořeny řečí. (druhy vět podle postoje mluvčího)

Prótagorás lišil rody jmen: jména mužská, ženská a věcná (nářadí).“

II. FILOZOFIE ATICKÁ

1. SÓKRATES (469/70 - 399 př. n. l.)

• nevíme, zda takový, jak nám ho líčí historie, opravdu byl, či zda je to pouze literární výtvor, legenda

- nic se nedochovalo, vše víme od jeho žáků

a) Život

• Athény, otec sochař, matka porodní bába, manželka Xanthippa (synonymum hádavé manželky), měl tři syny

• platí za mluvčího aristokratické strany

• r. 399 obžalován z bezbožnosti a odsouzen k smrti – měl vypít číši bolehlavu, jeho žáci mu chtěli pomoci utéct, ale Sókrates nechtěl („Je čas jít.“)

• o životě a nauce Sókrata se dovídáme zprostředkovaně od Platóna (Dialogy), Xenofónta a Aristotela

b) Sókratova nauka

• Sókrates navazuje a vychází ze sofistiky (není důležité pravdu míti, ale za pravdu dáti) a řecké tragédie (ani nejbožštějšímu člověku není dovoleno přestoupit nejvyšší zákon)

• jeho zájem se obrací výhradně k člověku – řeší etiku

• základem jeho filozofického myšlení je diskuse – rozhovor – hra otázek a odpovědí → učení babické – úkolem není moudrost rodit, ale pomáhat při zrození myšlenek druhým

• otázka v hlubokém smyslu pramení z nevědění, v plném vědění nemůže být otázky; ten, kdo se dovede nejradikálněji tázat, je tím, kdo neví, ale ptá se proto, že o této nevědomosti ví → první Sókratův úkol: vzbudit vědění nevědění = otázku – když nevím a vědět chci, přichází otázka