Předsokratici a Sokratés

• Jde mu o vědění, podle kterého mohu říci, že nikdo dobrovolně nechybuje, kdo ví, co je dobré, nemůže se dopustit chyb.

- když vím a mám to srovnané a promyšlené, nemůže to mít chybu

„Nenacházel žádný rozdíl mezi moudrostí a zdravým rozumem, ale uznával za moudrého a současně za rozumného každého, kdo rozeznal, co je krásné a dobré, a uměl toho užívat, stejně tak toho, kdo poznal, co je špatné, a věděl, jak se tomu vyhnout. Na otázku, zda ty, kteří vědí, co je třeba dělat, ale jednají opačně, pokládá za moudré a neschopné se ovládnout, odpověděl: "Ne, za nemoudré a neschopné se ovládat.“

Říkal, že spravedlnost a každá jiná ctnost je vědění. Všechno spravedlivé a každá jiná forma činnosti založená na ctnosti je podle něho krásná a dobrá; kdo zná, co je krásné a dobré, nemůže dát ničemu jinému přednost, a naproti tomu kdo to nezná, nemůže nic krásného a dobrého dělat, i když se o to pokusí, udělá to špatně." – např. děti z dětských domovů nemají vzor, jak vypadá rodina

• Vím, že nic nevím. – Sókratova převaha nad ostatními je v tom, že je si své nevědomosti vědom a druzí nikoli.

- uvědomoval si, že není možné vědět vše (není dost času) → pokora před věděním

• cítil, že má v sobě vnitřní hlas „daimonion“, který ho zdržuje od nesprávného jednání → Poznej sebe sama! (daimonion mu říká, co nemá dělat → obviněn z bezbožnosti)

c) Obrana Sókratova

• autorem Platón, od jeho Dialogů se liší tím, že toto je souvislá (obhajovací) Sókratova řeč, kterou se roku 399 př. n. l. obhajoval před soudním tribunálem

• je složena ze tří částí

Některé Sókratovy myšlenky:

• Sókrates je obžalován, že rozjímá o věcech nebeských, zkoumá věci pod zemí a horší věci dopomáhá k úspěchu a jiné učí to samé.

„Zdá se však, občané, že skutečně moudrý je pouze bůh a ve svojí věštbě říká právě to, jak malou cenu má lidská moudrost, ba téměř žádnou. A zdá se, že to neříká o samotném Sókratovi, ale pouze používá moje jméno jako příklad, aby řekl: „Ten z vás, lidé, je nejmoudřejší, kdo jako Sókratés poznal, že jeho moudrost nemá ve skutečnosti žádnou cenu.“

- člověk nesmí stavět svůj život na moudrosti, má ji s pokorou přijímat

• Sókrates je obžalován, že kazí mládež, že nevěří v bohy (Sókrates mluví ze svého pohledu – chtít škodit druhým znamená špatnost a je v prvé řadě zkázou sebe sama) - když vím, co je správné, nemůžu konat špatné věci

„Příčinou toho je okolnost, o které jsem hovořil při různých příležitostech, že totiž mám v sobě cosi božského a daimonské. Ve mně je to už od dětství, jakýsi hlas, který když se ozve, tak mě vždy odvrací od toho, co zamýšlím dělat, nikdy mě k ničemu nenabádá.“

- vysvětluje daimonion, který mu říká, co nemá dělat