Předsokratici a Sokratés

• oheň je prvkem a všechno je obměnou ohně a děje se jeho zřeďováním a zhušťováním

• všechno vzniká podle zákona protikladnosti a celek je v ustavičném toku jako řeka → svět existuje na základě boje protikladů; vše plyne a nic netrvá

„Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky.“

„Vše plyne, nic netrvá.“

„Každá věc potřebuje ke svému bytí svůj protiklad.“

- př. zdá se mi, že špatně hraji na klavír x slyším někoho horšího než já

„Spojeniny: celé a necelé, shodné a neshodné, souzvučné a nesouzvučné, a ze všeho je jedno a z jednoho vše.

Moře je voda nejčistší i nejšpinavější: pro ryby pitná a prospěšná, pro lidi nepitná a zhoubná.

Vepři se těší více z hnoje nežli z čisté vody.

Nemoc činí zdraví příjemným a dobrým, hlad nasycení, únava odpočinek.“

• Hérakleitos vytvořil model dialektického učení o vývoji

• dialektika

• původní řecký význam: umění dokazovat pomocí argumentu a protiargumentu (pro et contra)

• moderní pojetí: vývojová nauka, která zákon postupujícího proudu dění spatřuje v rozporu protikladných sil

- na základě boje protichůdných sil se posouvá svět dál → boj dvou stran a ta, co zvítězí, posune svět dál

4. Eleaté

a) Xenofanés (asi 580 př. l. – 488 př. l.)

• zásadní útok filozofie proti řeckému náboženství

• To, co je nejvyšší a nejlepší, může být jen jedno. x polyteistické náboženství v Řecku → poprvé myšlenka monoteistického náboženství

• nejvyšší bůh je pro Xenofana identický s jednotou celku světa → myšlenka o věčném, neproměnlivém bytí za rozmanitosti jevů – není dynamické (celek je statický, mění se jen jednotlivosti)

b) Parmenidés (okolo 540 př. l.)

• rozpracoval myšlenku o věčném, neproměnlivém bytí za rozmanitosti jevů

„Parmenidés … tvrdě, že vedle jsoucího není nejsoucí ničím, nutně se domnívá, že jsoucí je jedno a že není nic jiného….

Pokud je však nucen řídit se jevy a pokud myslí, že je jedno podle rozumu, ale mnohé podle smyslového vnímání, potud uznává dvě příčiny a dva počátky, teplo a chladno, a zve je ohněm a zemí. Z toho pak řadí teplo k jsoucímu a druhé k nejsoucímu.“ – vedle jsoucího není nejsoucí ničím

- věřili, že pohyb = přechod z plného do prázdného → Parmenidés věřil, že existuje jen plné a plné (neexistuje prázdné) → neexistuje pohyb

• může být jen bytí a nikoliv nejsoucno (pohyb předpokládá nejsoucno)

c) Zénón z Eleje (460 př. l.)

• důkazy o neexistenci pohybu (aporie)

„Zénónovy aporie:

První je, že není pohybu, ježto to, co se pohybuje, musí dojít dříve do poloviny cesty, než dojde k cíli...

- než dojde do půlky, musí dojít do půlky půlky, dále do půlky půlky půlky,…

Druhý důkaz je tzv. Achilleus. Je to ten, že nejpomalejší tvor nemůže být v běhu nikdy dostižen nejrychlejším, neboť pronásledující musí dříve dojít tam, odkud vyběhl prchající, takže pomalejší je nutně vždy o něco napřed.