Předsokratici a Sokratés

ŘECKÁ FILOZOFIE

• řecký duch se vymaňuje z tradičního náboženství a pokouší se svět vyložit prostřednictvím rozumového myšlení z přirozených příčin → filozofie ve vlastním smyslu (polovina 6. století př. l. – 6. století n. l.) – Řekové se ve filozofii nenechali ovlivnit náboženstvím

I. NEJSTARŠÍ OBDOBÍ

• centrem obchodu, mořeplavectví a vzdělání pobřežní města v Malé Asii, pak v Itálii a teprve potom v Řecku

• nedochovalo se žádné celé dílo

• přímé prameny – pouze fragmenty, tzv. zlomky předsokratovských myslitelů – dochována např. jedna věta → usuzuje se z ní celá filozofie

• nepřímé prameny – díla pozdějších filozofů, kteří nejdříve rozebrali svoje předchůdce (Aristoteles); sepsání dějin filozofie jako hlavní úkol (Diogenes Laertský – 3.st.n.l.)

př. Obrana Sókratova od Platóna

1. Milétská škola

• Milét v 6. století př. l. – významný obchodní přístav a jedno z nejbohatších měst tehdejšího řeckého světa

a) Thalés (asi 640 př. l.)

• kupec, státník, přírodovědec, filozof

• základní myšlenka jeho přírodovědné filozofie – voda je pralátkou, z níž všechno vzešlo (?!)

„Thalés, původce takovéto filozofie říká, že je to voda. Tuto domněnku snad čerpal z pozorování, že se vše živí vlhkem a že z něho vzniká a jím se živí i teplo - a z čeho vše vzniká, to je jeho počátkem.

Thalés praví, že je země držena vodou, že pluje jako loď.“

b) Anaximandros (611-549 př. l.)

• základní pralátkou je apeiron → neurčité, neomezené → z něj se vyděluje studené a teplé, suché a vlhké

„Anaximandros prohlásil neomezené za počátek a základní prvek jsoucna. Říká pak, že to není ani voda, ani žádný z tzv. živlů, nýbrž jakási jiná neomezená přirozenost, z níž vznikají všechny oblohy a světy v nich. A z čeho věci vznikají, do toho též zanikají podle nutnosti, neboť si za své bezpráví navzájem platí pokutu a trest podle určení času.

- byla zde hmota, která se poté roztrhla, a vzniklo toto všechno

- Země byla v kapalném stavu → vysychání → zvířata na souš

Říká pak, že se látka, plodící od věčnosti teplo a chladno, rozloučila při vzniku tohoto světa a že z ní vyrostla jakási ohnivá koule kolem vzduchu obklopujícího zemi, tak jako kůra kolem stromů. Když se tato koule roztrhla a rozdělila do jakýchsi kruhů, vznikly slunce, měsíc a hvězdy.“

- zajíc se pase na konci louky, kde je les → zbystří ho liška a sežere ho za to, že sežral trávu → myslivec zabije lišku → nakonec i on sám zemře (= daň za to, že kdysi dávno zabil lišku)

c) Anaximenés (kolem roku 546 př. l.)

• pralátka (arché) vzduch, nikoli v doslovném smyslu, neboť jím rozumí i duši (oživená duše, jako oživující dech) → část pralátky je v každém z nás

„Anaximenés prohlásil vzduch za počátek jsoucna, neboť z něho vše vzniká a do něho se zase rozkládá. Jako naše duše, praví, jsouc vzduchem nám vládne, tak i dech a vzduch objímá celý svět.