Veřejná správa

C/ Veřejná správa vykonávaná státem

V rovině státní činnosti lze veřejnou správu nejsrozumitelněji vymezit tzv. n e g a t i v n ě - jako tu státní činnost, kterou stát vykonává vedle zákonodárství a vedle soudnictví, tj. tu státní činnost, která ze státní činnosti zbývá po odečtení - činnosti (moci) zákonodárné a činnosti (moci) soudní. Od zákonodárství,které představuje tvorbu a přijímání zákonů zákonodárnými orgány, se veřejná správa liší tím, že realizuje výkon zákonů. Postavení orgánů státu, vykonávajích veřejnou správu, je charakterizuje jako orgány výkonné.

Zjednodušíme-li, pak zákonodárstvím se zákony vytváří, veřejnou správou se zákony provádějí.

Od soudnictví se veřejná správa jako výkon zákonů liší jiným způsobem. Základní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že soudnictví představuje nalézání práva, a to jak ve sféře veřejných, tak soukromých zájmů, zatímco veřejná správa je takový výkon zákonů, při kterém se realizují zájmy jen veřejné a v mezích práva.

Významnou roli zde hraje i jejich rozlišení organizační:

- Soudnictví je uskutečňováno orgány, jež jsou si vzájemně rovny, a které i přes hierarchické uspořádání jejich soustavy jsou na sobě, ve smyslu vztahů nadřízenosti a podřízenosti, naprosto nezávislé, soudce je při výkonu zákonů nezávislý.

- Soustava orgánů veřejné správy je naproti tomu přísně ovládána a provázána vztahy podřízenosti a nadřízenosti, správní orgán je vázán příkazy odpovídajících výše postavených správních orgánů.

K úplnému objasnění vnitřní strukturovanosti současné veřejné správy v ČR účinně přispívá pohled ústavněprávní:

Ústava ČR je založena na trialistické teorii dělby moci na moc zákonodárnou, výkonnou a moc soudní.

Jednoznačně obecné měřítko pro definování výkonné moci však,na rozdíl od moci zákonodárné a moci soudní, neposkytuje.Jde o tzv. " zbytkový " přístup k moci výkonné, která představuje vše z veřejné moci, co již nespadá do sféry moci zákonodárné nebo mocisoudní.

Z hlediska subjektů Ústava ČR pod výkonnou moc ( hlava 3 ) zahrnuje

- prezidenta republiky (čl.54-66),jako hlavu státu, vládu (čl.67-78) jako vrcholný orgán výkonné moci a dále pak další orgány výkonné moci, mezi kterými uvádí ministerstva a jiné správní úřady (čl.79) státní zastupitelství (čl.80), nakonec zcela samostatně zařazuje orgány územní správy (hl.7, čl.99-105 ).

Z toho lze odvodit, že veřejná správa ve funkčním pojetí je tedy výkonnou činností státu, jako základního veřejnoprávního subjektu.

Veřejná správa jako správa státu ( tedy správa veřejných záležitostí ve státě ) se č l e n í

- na státní správu

- na samosprávu - vykonávanou příslušnými správními orgány,které mají postavení orgánů veřejné správy. Veřejná správa jako správa státu