Pojem LDM - jeho obsah a vymezení

Diskuse v časopisech I. 

 Na stránkách časopisů jsou po dobu několika desetiletí kritice 

podrobovány knihy podléhající německým vzorům a čítanky 

zatížené mravoučnými články ukazující dětem předně řád v životě 

školním i domácím, akcentující poslušnost a ctnost, nepřirozenou 

umělost v próze a „dětinskou manýru“ v poezii, podobně jako 

verbální patriotismus:  

„Máme mnoho, co za knihy pro děti se vydává a není jimi. Samé 

kantorování, samé poučování – toho dětská mysl nesnese. Mluvte 

krásou a poezií a pravdou a ty vštípí se do mladých dětských prsou 

účinněji než celé knihy nauk o ‚hodných a zlých Bedříšcích‘.“ (J. V. 

Sládkem nepodepsaný Fejeton. Lumír, 1887, roč. 15, s. 147.)  

„Přestaňme již lásku k vlasti a národu pokládati za cizokrajnou jakousi 

rostlinu, vyžadující ke vzrůstu a zdaru strojeného umělůstkářství; 

zmocněme se raději tak zvaného lokálního patriotismu a známé 

kmenové hrdosti, jež v lidu našem značně vyvinuty jsouce, pod rouškou 

na pohled směšnou neb drsnou zdravý zárodek lásky k národu a vlasti 

skrývají; konečně nechtějme zaváděti do škol povrchní vlastenčení, jež 

spatřuje vlastenecké povinnosti v deklamacích a řečích – beze skutků.“ 

(MACHÁČ A. O některých vadách našeho básnictví pro dítky. 

Komenský, 1887, roč. 15, č. 20, s. 305-310, 340-343, č.24, s. 367-373.)  

Diskuse v časopisech II. 

Kromě výše uvedených problematických skutečností v rámci LDM a výchovy 

bylo dalším často diskutovaným tématem téma absence lidové slovesnosti v 

četbě mládeže, a to vzdor nepopiratelnému přirozenému působení 

folklórních jevů na dětského čtenáře, na jeho osobnostní rozvoj.  

„Vizme jen, jak náš lid za doby samorostlé vzdělanosti domácí děti své vychovával! 

Sotva blažená láska mateřská první úsměv ve tváři svého děťátka vykouzlila,