Pojem LDM - jeho obsah a vymezení

pravidelný jako Evropan. Byl to však Indián.“ (Pleva, J. V. Robinson 

Crusoe. Praha : Albatros, 1983. s. 199.)  

 
 „Byl to půvabný, hezký chlapík, pěkně urostlý, silných, rovných údů, 

ne právě vytáhlý a dobře utvářený. Mohlo mu být asi dvacet šest let. 

Měl pěkné vzezření bez divokého výrazu a jeho tvář vyjadřovala cosi 

opravdu mužného, ba ve chvíli, kdy se smál, zazářil jeho obličej 

bezmála evropskou líbezností a něhou. Měl dlouhé černé vlasy, které 

nekudrnatěly jako vlna, vysoké klenuté čelo a živý, jiskřivý pohled, 

který mu dodával bystrého výrazu. Barva jeho  pleti nebyla černá, 

nýbrž hnědě zažloutlá, ne však onoho protivného žlutého tónu, jaký 

shledáváme u brazilských, virginských a jiných amerických 

domorodců, nýbrž měla skvělý, tmavě olivový nádech, zvláštního 

nepopsatelného půvabu. Obličej měl kulatý, tváře plné a nos malý a 

nikoli zploštěný, jako mají negři. Měl pěkně krojená ústa, tenké rty a 

zdravé souměrné zuby, bílé jako slonová kost.“ (Defoe, D. Robinson 

Crusoe. Praha : Odeon, 1986. s. 716)  

SPECIFICKÉ RYSY LDM III. 

 Literární postava - charakterizována malým 

počtem znaků, často pouze jediným:  

hloupý Honza, princezna se zlatou hvězdou, dobrá víla, 

sedmihlavý drak 

Poznání se má dít prostřednictvím rozvoje děje; 

přednost mají postavy věkově blízké dítěti. 

 Dialogický postup na principu přátelského 

vztahu mezi vypravěčem a čtenářem: 

Např. „Tak si děti představte…“ 
„Co si myslíte o tom, že…“ 
„Kolik si myslíte, že toho Otesánek snědl?“ 
 

SPECIFICKÉ RYSY LDM IV. 

  jednoduchá kompozice bez větších dějových 

odboček - děj je rozvíjen rychle a jasně  

  princip opakování   
Např. „Zlatá rybo, slyš má slova, vylez  z vody, zjev se znova. 

Mám ženu zlou jak šídlo a pálí ji dobré bydlo.“ 

  vystupňované napětí                                                                                                          
 harmonický závěr 
Např. „A pokud neumřeli, žijí spolu dodnes…“