STÁTNICOVÉ OTÁZKY ČJ - učitelství 2. stupeň

Jak rozvíjet správné řečové návyky svého dítěte:

• S dítětem je třeba, kromě uzpůsobení slovní zásoby nebo složitosti myšlenek, mluvit zřetelně, vyslovovat pečlivě. Někdy se stává, že rodiče záměrně šišlají, když mluví se svým dítětem. To je zásadní chyba, která zbytečně může komplikovat proces osvojování výslovnosti.

• Děti by neměly být upozorňovány na nesprávnou výslovnost nějaké hlásky, taktéž by neměly být vyzývány k tomu, aby to či ono slovo řekly „znovu a správně“. Negativní reakce rodičů na nesprávnou výslovnost 1) nikterak nepomohou a 2) dítě ještě navíc traumatizují. V procesu učení se výslovnosti by měla být zachována co největší spontánnost, pokud to jde; pokud to nejde, je třeba spolupracovat s logopedem.

1. MORFOLOGIE

1. Tvaroslovný úzus, norma, kodifikace

● úzus

• obvyklé jazykové prostředky používané celým jazykovým společenstvím bez ohledu na jejich správnost nebo vhodnost;

• zvyk používat určitý jazykový jev, na nějakém místě, v určitém období

• skutečná podoba jazyka, jak se reálně užívá

● norma

• jazykové prostředky vyskytující se v mluvě uživatelů češtiny, snažících se o kultivované, spisovné vyjadřování;

• soubor jazykových prostředků, které jsou používány a jsou vázané

• Jazyková norma popisuje uznávanou a spisovnou podobu určitého jazyka, zejména jeho gramatiku, slovník, případně výslovnost. Autoritou je státní nebo akademická instituce, případně autoritativní jazykový slovník, norma je závazná pro školní vyučování, dodržuje se však zpravidla i jinde na veřejnosti, zejména ve vydavatelské praxi. Pro češtinu je to Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR.

• Nejznámější jazykovou normou je pravopisná norma, určující správný způsob zápisu jazyka.

• Spisovná norma je tradičně kritériem jazykové správnosti. Existuje v jazyce samém, vytváří se postupně, mění se velmi pomalu, není však ustrnulá. Týká se pravopisu, výslovnosti a tvarosloví. Norma se utvrzuje kodifikací a individuálním a kolektivním územ uživatelů jazyka.

• Spisovná norma je předmětem péče lingvistů; právě pomocí kodifikace do ní mohou zasahovat, podporovat její ustálenost, systémovost a rozhodovat o tom, které varianty do spisovné normy patří a které nikoli

● kodifikace - zachycení, "uzákonění" normy v jazykovědných příručkách, přinášejících poučení o výrazových prostředcích pokládaných za spisovné; kodifikace se tudíž zpožďuje za normou, proto je nutné kodifikační příručky vždy po nějakém čase inovovat, aby věrně odrážely soudobou jazykovou praxi (soudobou spisovnou normu).

Základní kodifikační příručky:

Slovníky:

• Příruční slovník jazyka českého (9 svazků, 250 tisíc hesel, 1935-1957)

• Slovník spisovného jazyka českého (4 svazky, přes 192 tisíc hesel, 1958-1971, 2. vyd.1989 v 8 sv.)

• Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1 svazek, necelých 50 tisíc hesel, 1978, 2. vyd. 94)