STÁTNICOVÉ OTÁZKY ČJ - učitelství 2. stupeň
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Pedofonetika.
je část fonetiky, která studuje zvukovou stránku řeči dětí (podobně jako například pedopsychologie studuje psychiku dětí)
i pedofonetika spolupracuje s mnoha dalšími vědami, především s biologií, neurologií, psychologií (nebo, chceme – li, s pedopsychologií), sociologií, pedagogikou, logopedií
neměli bychom zaměňovat pojmy „pedofonetika“ a „logopedie“ - logopedie se zabývá výchovou řeči, což zahrnuje například odstraňování špatné výslovnosti některých hlásek. Logoped může pomáhat jak dítěti, tak dospělému
pedofonetika se ale, jak už řečeno, zabývá pouze dětmi
pedofonetika mluvu dětí zkoumá a formuluje obecné teoretické poznatky, neuskutečňuje přímou výchovu řeči jako logopedie.
pochopitelně ale poznatky a objevy na poli pedofonetiky mohou být – a často jsou – pro logopedy přínosné
Vývoj řeči u dítěte:
poté, co se dítě narodí, vydává křik – prvotní zvukový projev lidského jedince. Křik dětí byl již předmětem různých výzkumů. V počátečním období dítě křičí přibližně v poloze jen jednoho tónu, později se objevuje více tónů (jinak řečeno, křik začíná mít větší rozsah).
později, ještě před prvním rokem života, si děti začínají hrát s mluvidly a artikulují již hlásky (nebo zvuky hláskám podobné). Je zajímavé, že děti bez ohledu na národnost produkují určitou sadu hlásek, v níž jsou zahrnuty i hlásky vyskytující se mimo mateřský jazyk dítěte (vyskytují se v jiných jazycích). V jazykovědě získaly tyto hlásky označení „prahlásky“. Prahlásky, které nejsou zastoupeny v systému hlásek mateřského jazyka, přestává dítě v dalších etapách používat.
Přibližně kolem prvního roku života artikuluje již dítě své první slovo a začíná mluvit. Řeč je samozřejmě gramaticky i obsahově jednoduchá a také v ní ještě nejsou zastoupeny všechny hlásky.
konkrétně: snadné bývá pro dítě vyslovit samohlásky a obouretné souhlásky [b], [p], [m], proto také velké množství dětských slov obsahuje právě tyto hlásky.
Ke snadno vyslovitelným hláskám patří také tyto alveolární hlásky: [t], [d], [n].
Naopak náročné na artikulaci jsou hlásky [c], [s], [z], dítě se je naučí vyslovovat okolo třetího roku života nebo trochu později.
Ještě náročnější, v rámci českého hláskového systému nejnáročnější, jsou hlásky [l], [r], [ř]. Tyto hlásky se děti naučí vyslovovat po čtvrtém roce života.
Ve věku pěti let by již dítě mělo mít zvládnutou bezchybnou výslovnost českých hlásek. Pokud nemá, je třeba, aby rodiče dítěte vyhledali odbornou logopedickou pomoc. Pokud by se nesprávná výslovnost začala řešit příliš pozdě, bylo by její odstranění náročnější. Po sedmém roce života dochází k automatizaci řečových návyků.
Náprava nesprávné výslovnosti je uskutečnitelná v jakémkoli věku, pro děti starší sedmi let nebo pro dospělé je však takováto náprava značně náročnější.
Nejčastěji mívají děti nebo dospělí problémy právě s těmi hláskami, které jsou artikulačně náročnější – tedy například [s], [z], [r], [ř]…
V době mezi pátým a osmnáctým rokem roste nejrychleji počet osvojených slov (to zcela přímo nesouvisí se zvukovou stránkou řeči, zmiňuji to zde pro doplnění představy o celkovém vývoji řeči).
Důležitým zlomovým bodem ve vývoji řeči je proces mutace. Ten se netýká hlásek, nýbrž hlasu. Podstatou mutace je prodlužování hlasivek, což má za příčinu, že se hlas stane hlubším.