STÁTNICOVÉ OTÁZKY ČJ - učitelství 2. stupeň

užívání pauz – pauzy slouží k nadechnutí se, logickému členění výpovědi

v grafické rovině se pauza často kryje s čárkou, se středníkem nebo s tečkou

dále slouží k vytvoření určitého prostoru pro posluchače, aby si srovnal v mysli vše, co už bylo řečeno, a byl připraven k vyslechnutí dalších informací.

pauza také může vzniknout, pokud si mluvčí nemůže rychle vzpomenout, jak pokračovat, pokud nenachází rychle vhodné slovo

každá pauza neslouží k nadechnutí

důležité, aby pauza, která už k nadechnutí slouží, plnila také nějakou další funkci

tzn. nádechové pauzy bychom si neměli vybírat libovolně, působilo by to nevhodně.

Barva hlasu – faktor, který určuje podobu hlasu; přitom barva není přímo totožná s výškou ani s intenzitou

závisí na podobě hlasového ústrojí (tj. hrtanu a hlasivek), na způsobu kmitání hlasivek a na úpravě nadhrtanových dutin

hlas tak může mít zbarvení kupříkladu jemné, chraplavé, nosové, dyšné a podobně

pro konkrétního mluvčího bývá typická určitá barva hlasu

není ovšem nezvratně ustanovena, člověk může barvu hlasu také různě obměňovat.

Důraz – jev, kdy určité slovo ve výpovědi zdůrazníme, tedy proneseme větší silou

nejvíce přitom zvýšíme sílu u přízvučné slabiky tohoto slova

důrazem vyjadřujeme, co je ve výpovědi z našeho hlediska nejpodstatnější

ve větě „Nedávno jsem našel na ulici stokorunu.“ můžeme zdůraznit například slovo „Nedávno“ nebo slovo „našel“ - pokaždé vyzní výpověď trochu jinak. První případ by mohl nastat, pokud reagujeme na názor, že v dnešní době si lidé dávají dobrý pozor na peníze. Druhý případ by mohl nastat jako námitka mluvčího proti výtce, že na procházkách bývá zamyšlen a nevnímá nic kolem sebe.

Celková síla promluvy – určitá hladina intenzity hlasu

pro mluvčího znamenají různé situace nutnost použít různé síly – jde například o vzdálenost posluchače, o akustické podmínky, různá intenzita hlasu vyjadřuje různé emociální stavy mluvčího – při nadšení nebo zlosti bude síla hlasu obvykle větší než u váhání nebo ostýchavosti.

podobně jako kupříkladu český pravopis je v současné době zkoumán a kodifikován, i v oblasti výslovnosti dochází jednak k výzkumu, jednak k formulaci zásad správného vyslovování.

obecně platí, že mimo školní prostředí není zaveden systém sankcí pro porušení kodifikace; to se týká i výslovnosti

ve školním prostředí je v praxi sankcionováno především porušování kodifikace pravopisné (diktáty, slohové práce)

k porušování výslovnostní kodifikace jsou zřejmě vyučující ve školách benevolentnější

příčinou může být kupříkladu to, že psaný text má statickou podobu a chyby v něm lze lépe registrovat, snáze lze dokázat, že žák chybu skutečně udělal

potom asi bude mezi příčiny patřit i to, že kodifikační zásady pro výslovnost učitelé mnohdy sami znají nedokonale.

žáci jsou učiteli často opravováni, vysloví-li například [zejtra] místo [zítra], ale v tomto případě nejde o záležitost čistě výslovnostní, ale také například lexikální.

spisovná výslovnost (tedy dodržování výslovnostní kodifikace), je očekávána například u moderátorů a hlasatelů a také u vážně míněných projevů, proslovů.

Fonetické vědy, které se zabývají spisovnou výslovností, jsou: