STÁTNICOVÉ OTÁZKY ČJ - učitelství 2. stupeň

Partikule (vždyť, kéž, nechť; spojkové výrazy ale, i, aby; původní příslovce s modalitou jistotní a možnostní: prý, snad, lze)

1. Hledisko syntaktické

Slova různé druhové platnosti plní rozmanité funkce v mluvnické výstavbě výpovědi.

Uplatňují se jako:

• Slova – výpovědi, jako větné členy

• Jako gramatické výrazy (pomocná slova při výstavbě věty nebo textu)

Interjekce – mají samostatnou funkci výpovědi, pojímají skutečnost globálně, nerozčleněně (Hurá! Jéje!). Některé interjekce však plní funkci sloves (predikátu) – Žába žbluňk do vody.

Autosémantické slovní druhy – mají fci. větných členů.

Slovní druh primárně sekundárně Podstatné jméno

• podmět (Jana pracuje.)

• předmět (Koupil knihu.)

• neshodný přívlastek

(ministr obrany)

• příslovečné určení (Informace pošli mailem.)

Přídavné jméno • shodný přívlastek (krásná žena) Příslovce • příslovečné určení (jednat ukvapeně)

• neshodný přívlastek

(dveře vzadu)

Sloveso

pouze ve tvaru VF

• přísudek (Jana pracuje.)

ne ve tvaru VF

• podmět

(Plánovat je dobré.)

• předmět

(Pavel mi pomáhal vařit.)

• přívlastek

(touha pracovat)

Predikativa – slova, která plní funkci neslovesné části slovesně-neslovesného predikátu (je chladno, je zapotřebí) v dvojčlenných i jednočlenných větách. Běžně se tato slova řadí k příslovcím, avšak ve větě nemají funkci příslovečného určení. Někde je možné se setkat se zařazením predikativ jako jedenáctého slovního druhu.

Prepozice – nejsou samy o sobě větným členem, avšak tvoří větné členy ve spojení se jménem (ve studni – PUM). Od příslovcí je rozeznáme tak, že nemohou stát na konci věty (okolo stromu – běžel okolo)

Konjunkce – spojují větné členy nebo výpovědi.

Partikule – podílejí se na vyjadřování modality (prý, snad), naznačují komunikační funkci výpovědi – druhy vět podle postoje mluvčího (kéž, ať), uvozjí výpovědi s naznačením emocí (Ale to jsou k nám hosti!)

Spojky, některá zájmena (vztažná, ukazovací, osobní, přivlastňovací), příslovce a částice jsou významovým prostředkem pro výstavbu textu. Slouží ke koherenci textu = konektory (Tehdy jsme navštívili muzeum. Tam jsme viděli…)

1. Gramatické kategorie jmen, typy skloňování

• ČÍSLO

  • substantivum má schopnost reflektovat ve svých formách vztah k množství, tj. k jednotlivině, nebo mnohosti jednotlivin, souboru jednotlivin

  • děje se tak nepravidelně kombinací číslovek a jiných slov pojmenovávajících množství se substantivy (pět, mnoho chlapců)

  • tato gramatická kategorie slouží k vyjadřování singularity a plurality

  • singulárové i plurálové koncovky (sg. žen-a, žen-y, žen-ě, pl. žen-y, žen -0) zároveň vyjadřují rod i pád

  • se singulárovou nebo plurálovou formou substantiva se shodují formy příslušných adjektiv, zájmen, číslovek i sloves, které vstupují do syntaktických vztahů (např. To jedno malé dítě plakalo)

  • protiklad singulatity a plurality vyjadřují především substantiva, která označují počitatelné předměty (jablko – jablka)

  • substantiva označující tzv. nepočitatelné substance:

    • jména látková – vzduch, kov, dřevo, palivo, pivo, tráva

    • abstrakta, jako jména vlastností – stáří, rychlost, názvy dějů – spaní, střelba, lov

    • unika neboli jednoprvkové množiny – gotika, vesmír