STÁTNICOVÉ OTÁZKY ČJ - učitelství 2. stupeň

Ortofonie – zabývá se správnou výslovností jednotlivých hlásek (tedy izolovaně, nezabývá se tou situací, kdy se již hlásky spojují, vytvářejí slova, věty…)

Ortoepie – zabývá se spisovnou výslovností obecně – tedy i ve slovech, ve větách…

významnou událostí v rámci české ortoepie byl vznik díla Výslovnost spisovné češtiny (1. díl vyšel 1955); 2. díl se soustřeďuje na výslovnost cizích slov (1978)

v mnoha případech se ortoepická výslovnost shoduje s psanou podobou, slovo „les“ tedy skutečně ortoepicky vyslovujeme [les], slovo „ozdoba“ vyslovíme [ozdoba] a tak dále

rozhodně to ale neplatí vždy - slovo „dub“ ortoepicky vyslovíme [dup], slovo „dálnice“ vyslovujeme ortoepicky [da:lňice], ačkoli výslovnost podle pravopisné podoby by byla [da:lnice].

v češtině v mnoha případech má mít ortoepicky vyslovené slovo tu kvalitu a délku samohlásky, jak to naznačuje grafická podoba; takže slovo „musím“ vyslovíme jako [musi:m], varianta [musim] by byla neortoepická

stejně tak slovo „strom“ vyslovíme [strom], varianta se záměnou kvality vokálu, jako například [strәm] by byla neortoepická.

ovšem v určitých případech, hlavně v cizích slovech, tato shoda s grafickou podobou být vždy nemusí – např. slovo „agonie“ se píše s krátkým „o“, ale ortoepicky je možné vyslovit ho dvěma způsoby: [agonije] i [agónije].

zvláště důležitými jevy jsou v češtině asimilace znělosti a neutralizace znělosti

při asimilaci se sousedící souhlásky navzájem sobě přizpůsobí tak, aby byla celá skupina znělá nebo celá skupina neznělá

při neutralizaci se z konsonantu, který je graficky psán jako znělý a nachází se na konci promluvy nebo před pauzou, stane ve zvukové realizaci konsonant neznělý.

asimilace i neutralizace znělosti, pokud jsou prováděny tak, jak určují konkrétní pravidla, jsou v češtině ortoepické

aopak jejich nedodržení bývá mnohdy neortoepické.

takže slovo „tužka“ vyslovíme ortoepicky [tuška], skupina obou dvou souhlásek se stala neznělou - jedná se tu o asimilaci. Výslovnost [tužәka] by byla neortoepická (mezi souhlásky by byl v tomto případě ještě vložen vokál [ә], ten by vznikl při přechodu [ž] na [k]).

při charakterizaci neutralizace znělosti si můžeme vzít předchozí případ, slovo „dub“. Provedeme neutralizaci a vyslovíme ortoepicky [dup]. Neortoepická výslovnost bez neutralizace by byla [dubә].

asimilace znělosti se provádí – a je to ortoepické – i přes hranice slov (pokud slova nejsou oddělena pauzou), takže například spojení „přines doklady“ vyslovíme ortoepicky [př°inez dokladi]

znělostní asimilace se účastní ty souhlásky, které tvoří znělostní páry (tedy párové souhlásky)

můžeme se setkat i s případem, kdy asimilaci – většinou přes hranici slova - způsobí sonora, to je však neortoepické

takže spojení „bod mrazu“ ortoepicky vyslovíme [bot mrazu]; kdybychom vyslovili [bod mrazu], bylo by to neortoepické (ovšem hlavně na Moravě se tímto způsobem často vyslovuje).

existují i jiné případy asimilace než asimilace znělosti, například asimilace místa artikulace

to znamená, že určitá souhláska způsobí, že sousední souhláska bude artikulována na trochu jiném místě

české /n/ se běžně artikuluje v oblasti alveolár, realizuje se jako [n]. Pokud se ale ocitne před velární hláskou [k] nebo [g], může být rovněž artikulována ve velární oblasti jako [ŋ]. Slovo „pozvánka“ vyslovíme ortoepicky s asimilací místa artikulace jako [pozva:ŋka]. Kdybychom vyslovili [pozva:nka], bylo by to neortoepické