STÁTNICOVÉ OTÁZKY ČJ - učitelství 2. stupeň

1. Slabika - její podstata a pojetí

• mezi fonetiky (nebo i jinými badateli) probíhaly spory o to, co je podstatou slabiky, co to slabika vlastně je. Vzhledem k obecné známosti pojmu slabika může být „vniknutí do její podstaty“ velice zajímavé.

• Bohuslav Hála uvádí pro existenci slabiky např. tyto důkazy:

→ rozdělovat slova na slabiky dovedou i „lidé bez valného vzdělání“ (HÁLA, s. 8)

→ slabičné písmo v historii předchází písmo hláskové

→ při velmi pomalém tempu mluvy drží slabiky při sobě (řeč se nerozpadne v jednotlivé hlásky)

• fonetikové, kteří se snažili slabiku nějak definovat, se zaměřovali (někdy příliš jednostranně) např. na:

→ to, jak slabika souvisí s dýcháním

→ pohyby artikulačních orgánů

→ zvukový vjem slabiky

→ fonologický pohled na slabiku

• o vysvětlení slabiky se pokoušel i známý jazykovědec Ferdinand de Saussure. Jeho teorie podle Hály „obsahuje jisté dobré jádro“ (HÁLA, s. 16), jinak ale má závady (HÁLA, s. 14 – 16).

• Bohuslav Hála představil vlastní pojetí problematiky slabiky takto:

Slabika je prvotní řečový projev, zaujímala významné postavení v komunikaci pračlověka, v době, kdy řeč jako taková vznikala.

• pračlověk vydával různé skřeky, které se vyznačovaly rozevřením mluvidel a fonací. Fonace znamená zaznění hlasu, dosáhne se jí rozkmitáním hlasivek, mluvidla se ze stavu klidu (normální stav, když nemluvíme) musela rozevřít; tento přechod ze zavřenosti do stavu otevřenosti se stal základem pro strukturu slabik

• slabika je jevem univerzálním (vyskytuje se ve všech jazycích)

Schematická struktura slabiky:

• Hála rozděluje souhlásky na ty, které mohou tvořit jádro slabiky a na ty, které nemohou. Souhlásky, které pozici jádra obsadit mohou, nazývá sonory (v češtině [r][l][m][n]).

• za základní formu slabiky je pokládána forma CV, samozřejmě existuje mnoho dalších – VC, CVC, CCV, CCVC…

• pokud má slabika začínat jádrem (tedy forma V, VC apod.), vytvářejí se často mechanismy nahrazující přirozený začátek slabiky – tak např. v češtině se slova začínající samohláskou vyslovují s rázem, slovo okno vyslovíme [ʔokno].

• podobnou roli hraje i protetické v, pokud vyslovíme [vokno].

Dělení slova na slabiky:

• některá slova je možno slabikovat více způsoby – slovo „matka“ je možno slabikovat mat – ka i ma – tka. Jsou i slova, kde se uplatňuje jen jedno dělení, např. „závod“ budeme slabikovat zá – vod.

• snahy popsat pravidla pro hranice slabik, která by se opírala o fonetická nebo lingvistická fakta

• platí např. pravidlo, že pokud je mezi jádry jediný konsonant, tvoří tento konsonant preturu k následujícímu jádru

• týká se to již zmíněného slova „závod“ nebo např. slova „pojede“, slabikujeme
  po – je – de.

• pokud se však mezi jádry nachází více konsonantů, bývá popis umísťování hranic složitější