STÁTNICOVÉ OTÁZKY ČJ - učitelství 2. stupeň

Artikulace

česky nazývána článkování (pojem artikulace je ovšem rozšířenější)

úprava výdechového proudu vzduchu v prostorách nad hrtanem

na artikulaci se podílí dutina hrdelní, dutina ústní a v případě nosových hlásek i dutina nosní

k nejvýznamnějším artikulačním procesům dochází v dutině ústní

úpravy tvaru a velikosti této dutiny zajišťují artikulační orgány – rty, zuby, alveoly (dásňové výstupky), tvrdé patro, měkké patro, jazyk… pohyby jazyka upravují i dutinu hrdelní; měkké patro uzavírá nebo otvírá vstup do dutiny nosní.

Ortoepie

lingvistická disciplína, která se zabývá spisovnou výslovností

označení určitého způsobu výslovnosti jako „ortoepický“ znamená „spisovný“

spisovná výslovnost má více vrstev – vrstvu neutrální, běžnou a slavnostní

výslovnost slavnostní se užívá při umělecké recitaci nebo při slavnostních projevech, neutrální výslovnost nalezneme v rozhlase nebo při přednáškách

běžná výslovnost se vyskytuje ve spisovných neoficiálních promluvách

příklad: slovo „panna“ můžeme vyslovit [panna] i [pana], obojí výslovnost je spisovná. Avšak říci [panna] je vhodné ve vrstvě slavnostní, [pana] pak vyslovíme při užití vrstvy neutrální nebo běžné.

Ortofonie

lingvistická disciplína, která se zabývá spisovnou výslovností jednotlivých hlásek

řeší, jak se má spisovně vyslovovat samotné [a], samotné [b] atd

nezabývá se spojováním hlásek ve slabikách, slovech či větách

je v podstatě podobor ortoepie.

IPA

zkratka anglického International Phonetic Alphabet, česky mezinárodní fonetická abeceda

systém, kterým se dá písemně zachycovat zvuková podoba promluv v různých jazycích

může se využívat pro jeden jazyk, stejně tak se může využívat pro srovnávání zvukové stavby více jazyků

IPA není jediný systém fonetického přepisu, takových způsobů je několik

včeském prostředí se často používá česká fonetická transkripce, která je pro české čtenáře přirozenější a srozumitelnější (českou fonetickou transkripci používám i já při zpracování této otázky, není-li uvedeno jinak)

srovnání: slovo „čestně“ v přepisu IPA: [ʧɛstɲɛ] a v přepisu české fonetické transkripce: [čestňe]

Morfonologie

hraniční lingvistická oblast spojující problematiku fonologie a morfologie

v centru zájmu morfonologie jsou změny fonémů ve slovních kořenech nebo kmenech při flexi slov nebo při procesu slovotvorby

například při skloňování slova „pták“ utvoříme nominativ plurálu – „ptáci“ a vidíme, že v kmenu slova se /k/ mění v /c/. Utváříme – li zdrobnělinu slova „hoch“, nabízí se výraz „hošík“ – zde se v kořenu slova mění foném /x/ ve foném /š/. Tyto změny fonémů bývají označovány jako alternace.