Anatomie

Pouzdro kloubu se až na malé výjimky upíná na okrajích kloubních ploch. Kostní hmota obou kotníků - mimo kloubní plochy, je vně kloubu. Pouzdro je vpředu i vzadu velmi slabé a volné. Je zesíleno systémy postranních vazů.

• Vnitřní postranní vaz (lig. collaterale mediale, lig. deltoideum) je silný, zhruba trojúhelníkovitý vaz (vazivová vrstva) pevně srůstající s kloubním pouzdrem. Déltový vaz má povrchovou a hlubokou vrstvu. Hluboká část vazu má základní význam pro stabilitu kloubu na vnitřním okraji nohy. Vazivová vlákna hluboké vrstvy probíhají téměř transverzálně a kondenzují se do samostatných svazků.

• Zevní postranní vazivový komplex (lig. collaterale laterale) je slabším protějškem vnitřního déltového vazu. Nejvýznamnější součástí tohoto komplexu je (lig. talofibulare anterius.) Tento vaz je primárním stabilizátorem hlezenního kloubu.

Jde o vaz, který je nejčastějším místem poranění zevního vazivového komplexu hlezenního kloubu při inverzně působícím násilí. Vaz je také hlavním zdrojem bolestivé signalizace při přetížení hlezenního kloubu.

[ Horní hlezenní kloub má velmi specifické postavení mezi klouby dolní končetiny nejen vzhledem ke své stavbě a funkci při chůzi, ale i k lokalizaci patologických změn, které postihují kloubní chrupavky. Degenerativní změny běžně postihují jak kyčelní tak kolenní kloub. Hlezenní kloub je postižen jen vzácně. Přitom kontaktní plochy kloubních chrupavek kyčelního a hlezenního kloubu jsou srovnatelné (cca 2000 resp. 1500 mm2) a především kompresivní zatížení je prakticky identické (cca 2 MN na 1 mm2) !

Z uvedených parametrů je zřejmé, že faktor zátěže, resp. přetížení je nejspíše jen jedním z mnoha činitelů, které se v patofyziologii degenerativních změn kloubních povrchů uplatňují, a je nutné jej posuzovat velmi rezervovaně.

: Pohyby v horním hlezenním kloubu se dějí kolem přibližně příčné bimaleolární osy ve smyslu:

• plantární flexe (v rozsahu 30 - 50 stupňů), a

• extenze (v rozsahu asi 20 - 30 stupňů).

[ Pohyb v horním hlezenním kloubu není "čistý". Tvarem kloubních ploch je dáno, že při plantární flexi dochází zároveň k inverzi nohy a při dorzální flexi k everzi. Talus se díky šroubovitému tvaru kladky při flexi stáčí do supinace a při extenzi se pohybuje opačně. Každý pohyb v hlezenním kloubu je také provázen rotací bércových kostí, zejména fibuly. Při plantární flexi je fibula tažena vpřed, při dorzální flexi se fibula posunuje dozadu a nahoru. Smyslem tohoto pohybu je stálá obnova polohy zevního kotníku. Kloub je jištěn v relativně stabilní poloze. Mění se přitom i šířka vidlice bércových kostí.

Rozsah pohybu v art. talocruralis je poměrně značný a teoreticky dosahuje téměř 90stupňů. Při chůzi se tento rozsah plantární a dorzální flexe nevyužívá - běžné exkurze se pohybují mezi 50 – 60 stupni.