Anatomie

Osové uspořádání v kloubu závisí na vzájemném vztahu jednotlivých složek extenzního aparátu. Osa tahu kontrahujícího se čtyřhlavého svalu směřuje na bérci lehce mediálně. Osa lig. patellae je odkloněna mírně laterálně. Obě osy svírají poměrně ostrý 10 - 15 stupňový, tzv. Q úhel. Q úhel můžeme měřit pomocí tří hmatných bodů: spina iliaca anterior inferior, střed čéšky a tuberositas tibiae. Patela má při kontrakci čtyřhlavého svalu tendenci k laterálnímu posunu (efekt napjatého luku). Popsané struktury fixující čéšku této lateralizaci zabraňují. Je-li Q úhel větší než 20 stupňů ( dysbalance čtyřhlavého svalu při atrofii vnitřní hlavy čtyřhlavého svalu), je patela tažena silou překračující možnost stabilizátorů čéšky a dochází k subluxaci ve femoropatelárním skloubení.

Spojení lýtkové a holenní kosti

q Art. tibiofibularis je spojení hlavice lýtkové kosti s tibií, tedy spojení proximálních konců bércových kostí.

Stavba kloubu: Kloubní plocha je na tibii lokalizována zespodu na dorzolaterální straně zevního kondylu; na hlavici fibuly je drobná oválná plocha. Obě kloubní plochy jsou postaveny šikmo. Pouzdro je krátké a pevné. Je zesíleno lig. capitis fibulae anterior et posterior. Drobné posuny, které spoj dovoluje, jsou bezvýznamné.

q Syndesmosis tibiofibularis je vazivové spojení distálních konců tibie a fibuly.

Stavba kloubu: Kloubní plochou jsou styčné plochy obou kostí, které převážně pokrývá periost. Kloubní chrupavka je pouze vpředu, v rozsahu kloubní štěrbiny, která do spoje zasahuje z hlezenního kloubu. Pouzdro v pravém smyslu slova není vytvořeno, a obě kosti jsou k sobě svázány vazy na přední a zadní straně bércových kostí. Štěrbina komunikující s hlezenním kloubem je vystlána synoviální membránou.

: Syndesmóza zpevňuje vidlici tvořenou tibií a fibulou, ve které je vsazena hlezenní kost. Pevnost a zároveň minimální pohyblivost (pružení) tohoto spoje je předpokladem funkce hlezenního koubu. Spoj je maximálně napínán při dorzální flexi nohy, ale roztlačení „vidlice“ obou bércových kostí zároveň tento pohyb limituje.

Mezikostní membrána

Podobně jako mezi předloketními kostmi, je i mezi tibií a fibulou rozepjatá velmi tuhá mezikostní blána, membrana interossea, která brání rozestupu obou kostí a slouží jako plocha pro začátky bércových svalů.

Noha

Distálním článkem dolní končetiny je noha, pes. Noha má sice základní uspořádání stejné jako ruka, ale vzhledem ke své funkci při vzpřímeném stoji a chůzi jsou přítomny četné stavební a funkční rozdíly. Rozdíly jsou patrné již na skeletu nohy, pro který je typická redukce (zkrácení) prstů, zesílení zánártních kostí a zmenšení pohyblivosti mezi jednotlivými články. Z hlediska funkční anatomie nohy je v popředí našeho zájmu především otázka talokrurálního spojení a problematika nožní klenby.