Anatomie

Distální konec tibie, tzv. tibiální pylon je slabší než konec proximální. Tento konec kosti vybíhá ve vnitřní kotník, malleolus medialis za kterým je poměrně hluboký žlábek. Ve žlábku jsou uloženy šlachy, cévy a nervy. Na malíkovém okraji tibie je zářez, do které se klade lýtková kost. Distální plocha tibie nese i nepravidelně čtyřúhelníkovitou kloubní plochu pro spojení s hlezenní kostí. Kloubní povrch povléká chrupavka silná pouze 1 - 2 mm.

: Interkondylické výběžky ani jejich hrbolky neslouží k úponu žádné struktury kolenního kloubu - jsou pouze součástí kloubních ploch obou kondylů. Do přední interkondylární plochy se upíná část předního rohu vnitřního menisku a přední zkřížený vaz; do zadní interkondylární plochy se upíná zadní roh zevního a vnitřního menisku a zadní zkřížený vaz.

Obě kloubní plochy tibie jsou vzhledem k ose kosti skloněny o 10 stupňů dorzálně do tzv. retroverze.

[ Osa femuru a osa tibie vzájemně svírají tupý a zevně otevřený úhel, jehož hodnoty se pohybují kolem 175 stupňů. Je-li tento úhel menší, vzniká genu valgum; větší úhel je u genu varum.

Anatomická osa femuru procházející středem rourovité části kosti není totožná s mechanickou osou femuru, kterou určuje spojnice středu hlavice stehenní kosti s eminentia intercondylaris. Obě osy spolu svírají asi šestistupňový úhel, jehož hodnota velmi závisí na velikosti kolodiafyzárního úhlu femuru.

Tyto úhly se musí velmi pečlivě dodržovat při náhradě kolenního kloubu implantátem, jinak dochází k arteficiálnímu zatížení sousedících kloubů a k následným poruchám jejich funkce.

Lýtková kost

Lýtková kost, fibula je štíhlá, a dozadu mírně konvexní kost, která je uložena na malíkovém okraji bérce. Je přibližně stejně dlouhá jako holenní kost.

Stavba kosti: Proximální konec je charakteristický poměrně mohutnou, zakulacenou až jehlancovitou hlavicí lýtkové kosti, caput fibulae, která vybíhá v krátký hrot. Na přední a vnitřní straně hlavice je kloubní plocha pro připojení k tibii.

Pod hlavicí se lýtková kost zužuje v nepřesně ohraničený krček.

Tělo lýtkové kosti začíná krčkem a nezřetelně přechází do distálního konce. Tělo je na průřezu nepravidelně trojúhelníkovité. Z vnitřní, palcové plochy kosti vyčnívá mezikostní hrana - protilehlé místo úponu membrány rozepjaté mezi tibií a fibulou. (Viz dále.)

Distální konec fibuly vybíhá v masivní zevní kotník, malleolus lateralis, který má tvar hadí hlavy. Vybíhá distálněji než vnitřní kotník. Na vnitřní straně kotníku je malá ploška pro spojení s tibií, a pod ní je trojúhelníkovitá kloubní plocha pro spojení s hlezenní kostí.

Za kloubní plochou je výrazná, hluboká a drsná jamka, kterou probíhají šlachy lýtkových svalů.

[ Lýtková kost není sice nosnou kostí bérce, ale jde o kost s poměrně silným pláštěm kompakty - především ve středním úseku těla, kde je i nepatrná dřeňová dutina. Při zlomeninách holenní kosti se často láme i lýtková kost, obvykle o něco výše než holenní kost. Silným stahem dvouhlavého stehenního svalu dochází k odlomení proximálního konce kosti - obvykle v místě, kde hlavice lýtkové kosti přecházejí do jejího těla.