Anatomie

Menisky, meniscus medialis et lateralis jsou lamely složené na obvodu z hustého vaziva, které přechází ve vazivovou chrupavku. Menisky se liší tvarem i velikostí.

• Meniscus medialis je větší a poloměsíčitý. Jeho cípy (rohy) se upínají na přední a zadní interkondylární plochu. Meniskus je ve střední části pevně srostlý s částí vnitřního kolaterálního vazu, a je tedy fixován ve třech bodech (oba cípy a střední partie). Je proto také méně pohyblivý. Meniskus nepokrývá celou plochu tibiálního kondylu, a ponechává v jeho středu prohloubenou oválnou plošku. Mediální meniskus je vzhledem ke své menší pohyblivosti častěji poškozen. (V 95 % případů se poškození menisků týká vnitřního menisku !)

• Meniscus lateralis je téměř kruhový. Jeho přední cíp se upíná v blízkosti předního zkříženého vazu, který do něj někdy vysílá i ojedinělá vlákna. Zadní cíp se upíná na zadní intekondylární plochu. Zevní meniskus pokrývá téměř celou plochu zevního kondylu holenní kosti. Vzhledem ke svému tvaru je ovšem upevněn prakticky v jediném místě - přední a zadní cípy se totiž téměř dotýkají. Proto je zevní meniskus i značně pohyblivý, zvláště při mírných (15 - 30 stupňových) flexích v kolenním kloubu.

[ Poškozené (roztržené) menisky je obvykle nutné z kolenního kloubu odstranit. Neodstraněné chrupavky blokují pohyb kloubu nebo poškozují chrupavky kloubních konců. Zkušenosti získané radikálním chirurgickým výkonem – menisektomií ukazují, že odstraněný meniskus může alespoň z části regenerovat. Vytvoření nového menisku trvá 7 - 12 měsíců a meniskus vzniká postupnou transformací (diferenciací) málo specializovaných buněk synoviální výstelky kloubu. (Viz předchozí kapitoly.) Nový meniskus není nikdy tvarově a rozměrově plnohodnotnou náhradou, ale fyziologické poměry se v kloubu přeci jen částečně obnovují.

Nový pohled na léčbu poškozených menisků přináší arthroskopie. Arthroskopické vyšetření, doplněné možností mikrochirurgické intervence, akcentovalo problematiku cévního zásobení menisků, která je podmínkou zhojení případného defektu.

Chrupavky typu menisků jsou podle obecných pravidel avaskulární struktury. Nověji prováděné studie ukazují, že 10 - 30% šíře zevního obvodu menisků je poměrně dobře zásobeno cévami, které na obvodu obou chrupavek formují perivaskulární cévní pleteně. Tyto nálezy, stimulované možnostmi endoskopické chirurgie, přinášejí do léčení meniskových defektů nové možnosti - „šití“ roztržených menisků speciálními svorkami, a zachování maxima původních struktur kloubu.

Další směry v léčení značně poškozených menisků přináší technologie tkáňových kultur. Odebraný vzorek buněk poškozené chrupavky je pomnožen a zpět implantován do kloubní dutiny, kde se (zatím v experimentálních podmínkách) vytváří jakýsi náhradní meniskus.