Anatomie

[ Oba kondyly mají nestejný obvod, postavení i profil:

• Condylus medialis je užší a delší než laterální hrbol. Kondyl vpředu konverguje k zevnímu hrbolu. Jeho pásovitá kloubní plocha je více „zavinuta“, tj. křivka která vystihuje jeho tvar má nižší stoupavost.

• Condylus lateralis je kratší a širší. Průběh zakřivení odpovídá otevřenější závitnici, tj. křivce o větší stoupavosti. Nestejné zakřivení, postavení a nestejná velikost obou kloubních hrbolů se velmi významně uplatňuje ve funkci kolenního kloubu. Zatím postačí jediné konstatování: kolenní kloub nemá - mj. vzhledem k zakřivení kondylů, jednu osu pohybu. (Blíže viz kolenní kloub.)

Vzadu jsou oba kloubní hrboly odděleny hlubokou jámou (fossa intercondylaris); vpředu jsou spojeny vyhloubenou kloubní plochou pro kontakt femuru s čéškou. Vyvýšeniny na bocích obou kondylů tvoří epicondylus medialis et lateralis.

: Proximální konec stehenní kosti, tvoří hlavici kyčelního kloubu. Hlavice je obvykle přímým pokračováním krčku, tj. podélná osa krčku probíhá středem hlavice. Kloubní plocha hlavice odpovídá svým rozsahem asi 2/3 povrchu koule o průměru přibližně 5 cm. (U mužů je průměr 4,9 cm; u žen 4,3 cm.) Tvar hlavice nebývá ideální a je často kraniokaudálně zploštělý, takže nabývá tvaru rotačního elipsoidu.

Dlouhá osa krčku stehenní kosti svírá s dlouhou osou těla femuru úhel 125 stupňů. Tento, tzv. kolodifyzární úhel se v průběhu života zmenšuje. Při hodnotách kolodiafyzárního úhlu nad 135 stupňů, mluvíme o valgózním postavení krčku, hodnoty pod 120 stupňů považujeme za varózní. (U novorozence dosahuje kolodiafyzární úhel až 160 stupňu.)

Kromě velikosti kolodiafyzárního úhlu, ovlivňuje pohyb kyčelního kloubu i torzní úhel. Anteverzní, resp. retroverzní úhel svírá dlouhá osa krčku s frontální rovinou proloženou kondyly stehenní kosti. Je-li krček před frontální rovinou, jde o anteverzi. U dospělého člověka se hodnoty tohoto úhlu pohybují mezi 7 - 15 stupni. Hodnoty ante - případně retroverze krčku, mají vliv na rozsah rotačních pohybů v kyčelním kloubu.

Zlomeniny stehenní kosti patří mezi těžké a nepříliš vzácné úrazy. Zvláště zlomeniny krčku stehenní kosti představují u starších osob závažný léčebný, sociální a ošetřovatelský problém. Stehenní kost je typická rourovitá kost s velmi silnou kompaktou, zvláště zesílenou v linea aspera, která tvoří nosný pilíř diafýzy femuru. Dřeňová dutina sahá od malého chocholíku až do dolní čtvrtiny délky kosti. Její velikost neovlivňuje pevnost kosti.

Proximální konec femuru je pod tenkou kompaktou tvořen typicky uspořádanými trámečky spongiózní kosti. (Viz obecná stavba kosti.) Kromě trámců orientovaných ve směru silokřivek, odstupuje od malého chocholíku do nitra kosti souvislá lamela, která jde až vysoko do krčku, kde mizí mezi trámci hlavice. Jde o tzv. vnitřní podpěrnou desku, která představuje další kostěný pilíř, tentokrát podpírající krček.