Anatomie

Hlavice kostí jsou ze stran stištěné. Z jejich bočních ploch vyčnívají drobné hrbolky, na kterých jsou zakotveny mezikostní vazy. Střední úsek povrchu hlavice pokrývá kloubní plocha se kterou se spojují báze prvního prstového článku.

Nápadná je pátá nártní kost, jejíž báze vybíhá na malíkové straně v mohutný kuželovitý výčnělek (tuberositas ossis metatarsalis quinti) na který se upíná krátký lýtkový sval.

Články prstů

Články prstů, phalanges tvoří skelet prstů nohy. Jsou anatomicky uspořádány podobně jako články prstů nohy. Hlavní rozdíl mezi články ruky a nohy spočívá v tom, že články prstů nohy jsou výrazně menší. Palec má pouze dva články (bazální a koncový); ostatní prsty jsou tříčlánkové.

[ Stavba kostí: Bazální článek je u každého prstu nejdelší a nejmohutnější - zvláště bazální článek palce. Střední článek je o něco kratší a slabší; koncový článek je značně redukovaný a podobá se nepravidelné, napříč rozšířené destičce.

Klouby nohy

Pro zcela specifickou lokomoční funkci lidské dolní končetiny je nezbytné, aby noha, která je terminálním článkem končetiny, plnila jak statické (nosné), tak dynamické (lokomoční) funkce. K tomu musí být dostatečně flexibilní, ale zároveň i dostatečně rigidní. Každý krok začíná noha jako pružná, flexibilní a přizpůsobivá struktura, a končí jej jako rigidní páka. Pružnost nohy zajišťuje již tvar jednotlivých kostí, jejich vzájemná vazba ligamentózními strukturami a fixace nožních kleneb svalovým aparátem bérce a nohy. Mezi kostmi nohy je vytvořeno několik desítek kloubních spojů a také anatomická nomenklatura definuje více než desítku kloubů. Z funkčního hlediska je sice pohyb v mnoha spojích značně omezen , ale určitý pružící efekt spojený s drobnými posuny, musí být pro správnou funkci nohy zachován.

Horní zánártní kloub

Horní zánártní (hlezenní) kloub, art. talocruralis je složený kloub, ve kterém se spojují obě bércové kosti tvořící jamku kloubu s hlavicí reprezentovanou kladkou hlezenní kosti.

Stavba kloubu: Kloubní plochy byly základním způsobem charakterizovány při popisu artikulujících kostí. Vzhledem k úpravě vidlice holenní a lýtkové kosti nasedající na kladku hlezenní kosti, bývá talokrurální kloub považovaný za kladkový kloub, s osou probíhající oběma kotníky.

Protože vnitřní a zevní okraje kloubní plochy talu jsou rozdílně zakřivené a bimaleolární osa probíhá šikmo, jsou kloubní plochy součástí šroubovice a při flexi nohy dochází k zevní rotaci bérce, resp. noha se stáčí do inverze a talus se sklání do valgozity.

Kladka hlezenní kosti je vpředu asi o 5 mm širší, proto je kloub stabilnější v dorzální flexi nohy. Při plantární flexi je v uvolněné vidlici bércových kostí i mírný pohyb do stran. Obecně platí, že talus je velmi vratkým článkem skeletu nohy a jeho pozice musí být proto stabilizována poměrně rozsáhlým systémem vazivových struktur.