Anatomie

• tah periostu a perichondria,

• tah svalů (úponů),

• statický tlak (gravitace), a

• tah kloubních pouzder.

Největší význam má tah periostu a perichondria, který zabezpečuje trvalé zatížení růstových chrupavek v celém růstovém období kosti. Přetěžování růstových chrupavek (sport, artistika, balet) vede k postupné zástavě růstu. (Proto jsou gymnasté obvykle menší postavy !)

Nepřiměřené odlehčení vyvolává přerůstání kostí. (Viz nestejná délka končetin po prodělané dětské obrně.)

Pro stimulaci délkového růstu kosti je optimální přerušovaný, intermitentní tlak

[ Dlouhé kosti končetin mají dvě fýzy. Jejich růstové aktivity nejsou stejné, a fýzy proto k celkové délce kosti přispívají různou měrou. Není zatím jasné, jak je rozdílná aktivita fýz regulována, a není ani jasné, proč je rozdílná. Snad se na řízení těchto procesů rozhodujícím způsobem podílí místní mechanické poměry - tah svalů a rozdílná pohybová aktivita v přilehlých kloubech.

Důsledkem poškození fýz jsou různé typy růstových poruch kostí. U dlouhých kostí končetin závisí rozsah poškození i na původní fyziologické aktivitě proximální nebo distální růstové chrupavky. O podílu jednotlivých fýz na celkové délce dlouhých kostí končetin, informuje tabulka

KOST FÝZA PODÍL FÝZY V % pažní kost proximální 80 distální 20 loketní kost proximální 15 distální 85 vřetenní kost proximální 20 distální 80 stehenní kost proximální 25 distální 75 holenní kost proximální 51 distální 49 lýtková kost proximální 59 distální 41

Proces kostní přestavby, kostní remodelace je trvalou součástí životního cyklu každé kosti. U dospělého organismu je z remodelačního hlediska v "klidovém stavu" asi 80% spongiózní kosti, a 95% kosti kompaktní.

Na remodelaci kostí se podílí několik typů buněk: osteoblasty, osteoklasty, osteocyty, žírné buňky, bílé krvinky (lymfocyty) a další fagocytující buňky.

Buňkou tvořící kost je osteoblast. Podle posledních údajů vznikají osteoblasty z tzv. kmenových buněk, které jsou v kostní dřeni. Blasty vystýlají celý vnitřní povrch kosti jako tzv. "kost lemující buňky"- bone lining cells. Tyto buňky produkují kolagen I. typu, který je základní složkou mezibuněčné kostní hmoty.

Osteblasty produkují i nekolagenní kostní bílkoviny: osteokalcin, osteonektin, proteoglykany a sialoproteiny. (Pro všechny typy kostních bílkovin se používá i poněkud archaický název "ossein".) Tvorba osteoidu probíhá nerovnoměrně a jeden oste oblast denně vyprodukuje asi 1 - 2 krychlových mikrometrů bílkovin. Když tloušťka vrstvy bílkovin oblopující osteoblast dosáhne asi 20 mikrometrů, přestává blast tvořit osteoid a začíná jeho mineralizace.

Buňkou rezorbující kost je osteoklast. Předpokládá se, že osteoklasty vznikají z buněk, které v kostní dřeni reprezentují i společné kmenové buňky pro monocyty (typ bílých krvinek). Původní pojetí funkce osteoklastů jako buněk produkujících enzymy zcela rozkládající kostní hmotu a uvolňující tak prostor pro kostní novotvorbu, dnes již neobstojí.