Anatomie

Transplantace a reparace (hojení) kosti

Kost se poměrně dobře hojí (reparuje, regeneruje), a lze ji i úspěšně transplantovat. V kostní chirurgii se k výplni defektů a náhradě části kostí, běžně užívají kostní štěpy.

Autogenní transplantáty, tj.transplantáty odebrané od téhož pacienta celkem dobře přežívají, ale jsou postupně totálně přestavěny podle typu zatížení, kterému jsou v novém místě vystaveny. Nakonec jsou nahrazeny novotvořenou kostí.

Jsou dvě obecné podmínky úspěšné transplantace kosti:

• Přítomnost tzv. osteoprogenitorových buněk, tj. původně vazivových buněk jejichž zdrojem je kostní dřeň, endost a periost (viz dále), a

• dobré cévní zásobení celé lokality, do které se transplantát přenáší.

Homotransplantáty (odebrané části kostí od jiné osoby) vykazují již vysokou antigenní nesnášenlivost, kterou lze konzervací a dalšími technologiemi částečně snížit (kostní banky).

Lokálně vyvolaná reakce antigén - protilátka, nemá jen negativní vliv na přežití transplantátu. Homotransplantát stimuluje aktivitu osteoblastů produkujících základní kostní hmotu, a zlepšuje tak předpoklady pro integraci homotransplantátu do okolní kosti.

Jak ukazují kostní biopsie, jsou sice transplantáty všeho druhu postupně zcela rezorbovány a nahrazeny novou kostí, ale význam kostních transplantací je v tom, že transplantovaná kost se stává vodící strukturou a lokálním stimulačním faktorem pro vrůstání novotvořené kosti.

Regenerace kostí se uplatňuje i při hojení kostních zlomenin, fraktur. Zlomená kost je schopná úplného zhojení. Pro proces hojení je nejvýznamnější reakce lomných ploch kosti. V místě lomu vzniká z porušených kostních cév nejprve krevní výron - hematom. Další hojení kosti pak probíhá v několika etapách.

• Hematom v místě zlomené kosti se organizuje, tj. z buněk stěny porušených cév se v něm diferencují vazivové buňky. Tyto buňky produkují základní amorfní mezibuněčnou hmotu a vazivová vlákna. Postupně vzniká vazivový svalek, procallus.

• V bohatě prokrveném vazivovém svalku se z vazivových buněk diferencují chrupavčité buňky a vzniká chrupavčitý svalek, callus fibrocartilagineus.

• Chrupavčitý svalek osifikuje a kalcifikuje ukládáním vápenatých solí. Aktivují se i původně vazivové,tzv. osteoprogenitorové buňky kostní dřeně periostu a endostu, a začínají produkovat základní kostní hmotu. Svalek je tak nahrazen kostním svalkem, callus osseus.

Postup tvorby nové kosti, případně zjišťování poruchy v jejím utváření lze sledovat různými zobrazovacími technikami. Velmi užívaná, zvláště v kostní patologii, je kostní scintigrafie - metoda založená na sledování rozdílů podaného radioaktivního izotopu v kostní tkáni

Kostní svalek je nejprve tvořen houbovitou (spongiózní) kostí. Trámce této kosti jsou velmi nepravidelně uspořádány a svalek je ještě velmi málo odolný na zatížení. Je možné pouze postupné zatěžování a opatrná, nezatěžující rehabilitace.