Anatomie

Kostra je tvořena sice separovanými, ale rigidními články - kostmi. Má-li být realizován pohyb, musí být jednotlivé články pohyblivě spojeny, ale tyto spoje musí mít různý stupeň pohybové volnosti. Spoje kostí jsou proto buď pevné (vazy, chrupavky, srůsty kostí) nebo pohyblivé (klouby).

Každá pohybová aktivita vždy zatěžuje celý komplex kostních spojů. Kloub sám pohyb negeneruje (pomineme-li pohyb vyvolaný gravitací), ale je vždy jeho účastníkem.

Pro jakoukoliv pohybovou aktivitu je velmi významná propriocepční úloha kloubních struktur, která dovoluje podávání přesných informací nejen o postavení kloubu, ale i o kvalitě a o rychlosti změn jeho postavení.

¥ Pro každého kdo řídí a ovlivňuje pohybovou aktivitu člověka, je významné si uvědomit, že vlastnosti všech pojivových tkání kloubu (především vaziva a chrupavek), se v průběhu života mění a proces stárnutí významně ovlivňuje fyziologický rozsah pohybu, a pevnost a pružnost pojivového aparátu kloubu. Pružnost a protažitelnost vazivových struktur je největší v předškolním věku a v období puberty, kdy je možné vyvolat i pohyby přesahující běžný fyziologický rozsah. Kvalitativně a kvantitativně fyziologický pohyb kloubní struktury nepoškozuje - pokud ovšem kvalitu a kvantitu pohybu chápeme i ve vztahu k věku příslušného jedince.

[ Bylo již zdůrazněno, že mezi funkcí kloubů a funkcí svalů je natolik úzký vztah, že k vystižení této funkční souvislosti byl vytvořen pojem "arthron ". Jde o pojem, který v sobě zahrnuje i reflexní úroveň vztahu mezi "pasivním kloubem" a "aktivním svalem". Dojde-li k funkční poruše kloubu, např. k podráždění kloubního pouzdra - dochází i k reflexní odpovědi v okolních svalových skupinách a ke svalovému spasmu. Význam spazmu je ochranný. Kontrahované svaly fixují (blokují) pohyb, a brání tak dalšímu poškození kloubu. Kloub je v těchto případech nadřazen svalovému systému i některým řídícím povelům nervového systému.

Podle druhu pojivové tkáně, která se na stavbě kostních spojů podílejí, rozlišujeme: vazivové, chrupavčité a kostěné spoje.

• Vazivové spoje, syndesmózy jsou kostní spoje tvořené vazivem; buď s převahou kolagenních nebo elastických vláken. Okraje spojovaných kostí nejsou za fyziologických okolností pokryty kloubní chrupavkou. Mezi tento typ spojů patří spoje mezi lebečními kostmi - švy, suturae (u novorozence lupínky, fontanely), některé vazivové spoje na páteři, spoje mezi předloketními a bércovými kostmi a fixační (závěsný) zubní aparát. Syndesmotické spoje dovolují drobné vzájemné posuny sousedících kostí.

• Chrupavčité spoje, synchondrózy reprezentují poměrně pevné kostní spoje pomocí chrupavky. U těchto spojů se uplatňují dva typy chrupavek – hyalinní a vazivová. Hyalinní chrupavka tvoří např. synchondrózy jednotlivých úseků hrudní kosti a kostí lebeční báze. Převážně vazivová chrupavka spojuje obě stydké kosti a tvoří také hlavní část meziobratlových destiček. Synchondrózy jsou sice prakticky nepohyblivé, ale velmi pružné spoje. Některé synchondrózy jsou i významnými růstovými zónami kostí (např. lebeční báze).