Anatomie

• Kostěné spoje, synostózy jsou druhotné spoje tvořící se z původně vazivového nebo chrupavčitého spojení. Příkladem synostotického spojení je křížová kost vznikající srůstem pěti, původně chrupavkou spojených obratlů. Synostózy jsou nepohyblivé.

[ Příkladem pathologické synostózy je kloubní ankylóza, chorobný proces při kterém v důsledku onemocnění jednotlivých tkání kloubu dochází nejprve ke kostěnému přemostění kloubní štěrbiny, a postupně k úplnému nepohyblivému spojení kostí.

Nelze-li obnovit stabilitu určitého kloubu, nebo je-li nutné znehybnění celých segmentů končetin, případně úseků páteře, provádí se operativní spojení původně kloubem spojených kostí, pomocí tzv. artrodézy. Tj. zruší se např. zavedením drátu procházejícího artikulujícími kostmi, možnost pohybu v kloubu. Důsledkem je vlastně uměle navozený vznik ankylózy.

Kloub - articulatio

Jsou-li kosti pouze ve vzájemném kontaktu a spojovací vazivo (pouzdro) je jen na obvodu styčných ploch kostí, považujeme tento spoj za kloub.

Kloub, articulatio (synovialis) je pohyblivé, dotykové spojení dvou nebo více kostí, jejichž kontaktní plochy jsou povlečeny chrupavkou, mezi artikulujícími kostmi je štěrbina (kloubní dutina) a konce kostí spojuje kloubní pouzdro.

Geometrie a kinematika kloubních ploch

Kloubní plochy (facies articulares) tvoří konce artikulujících kostí, povlečené chrupavkou. Pro analýzu pohybu je u většiny kloubů výhodné rozlišovat kloubní hlavice a kloubní jamky.

Hlavice bývají obvykle konvexní; jamky jsou ploché nebo vykazují různý stupeň konkavity.

Stavba hlavic a jamek: Artikulující úseky kostí tvoří spongiózní kost, která je v rozsahu kloubní plochy pokrytá kompaktou (klinicky kortikalis). Trámce spongiózy jsou orientovány podle převládajících sil působících na kloub, a těsně pod kloubní chrupavkou je spongióza zesílena do různě silné kostní lamely. Přechod obou struktur je velmi plynulý a má všechny znaky funkční adaptace artikulujících úseků kostí.

: Geometrický tvar styčných ploch je velmi rozmanitý a spolu s vazivovým aparátem kloubu, poměrem velikosti hlavice a jamky i úpravou svalových skupin uložených kolem kloubu, rozhoduje o druhu a základním rozsahu pohybu.

Podle tvaru styčných ploch rozlišujeme:

q Kulovitý kloub: Hlavice i jamka jsou částí povrchu koule a pohyb je možné provádět podle tří vzájemně kolmých os ve smyslu ohnutí, flexe; natažení, extenze; odtažení, abdukce; přitažení, addukce a otáčení, rotace. (Příklad: ramenní kloub.) Sdruženým pohybem je kroužení, cirkumdukce.

q Elipsovitý kloub: Styčné plochy se podobají rotačnímu elipsoidu a pohyb je prováděn podle dvou os. Základními pohyby jsou flexe, extense a úklony, lateroflexe. (Příklad: spojení týlní kosti a atlasu.)

q Sedlovitý kloub. Plocha kloubní jamky se tvarem podobá koňskému sedlu; hlavice odpovídá posazení jezdce. Pohyb je možný podle dvou na sebe kolmých os. Sedlový kloub dovoluje flexi, extenzi, abdukci, addukci a mírnou rotaci. (Příklad: připojení záprstní kosti palce ruky k jedné ze zápěstních kostí.)