Anatomie

• Kostní svalek tvořený spongiózní kostí je pomalu přestavován na pevnou lamelózní kost. Probíhá-li hojení zlomeniny v oblasti kostních epifýz, orientují se v této fázi kostní trámce podle zatížení kosti a obnovuje se kostní architektonika.V kompaktě diafýzy se vytvářejí typické Haversovy osteóny.

Významným přínosem pro léčení 2 - 3 % zlomenin, bylo rutinní zavedení různých metod osteosyntézy.

Osteosyntetická fixace kostních fragmentů umožňuje optimální adaptaci a kompresi úlomků, a vytváří tak podmínky pro rychlé hojení kosti v anatomicky vhodném postavení.

Princip různých typů osteosyntézy spočívá buď v přímém spojení úlomků kostí drátěnými kličkami, dráty, šrouby, svorkami a dlahami přiloženými k povrchu kosti, nebo v zachycení úlomků bez "otevření" krajiny, a provedení fixace prostřednictvím zevních dláh a fixačních rámů.

Údajně pozitivní vliv elektromagnetické stimulace na rychlost hojení kostních zlomenin, je sporný. Opakované a kontrolované studie působení magnetického pole na hojení zlomenin, neprokázaly jeho hodnotitelný efekt.

Osteologická nomenklatura

Pro popis kostry jsou užívány některé základní pojmy, které se při popisu jednotlivých kostí opakují, a které vytvářejí základy anatomických názvů.

Lze je rozdělit na pojmy označující vyvýšeniny, plochy a prohlubně.

• Hrbolatá vyvýšenina se popisuje jako hrbol, tuber; hrbolek, tuberculum nebo hlavice, caput; hlavička, capitulum. Kloubní hlavice může být tvarově modifikována jako kloubní výčnělek, condylus nebo kladka, trochlea.

• Kostní výběžek, processus se na lýtkové a holenní kosti popisuje jako kotník, malleolus nebo, jde-li o mohutné výběžky stehenní kosti, používáme specifický termín chocholík, trochanter. Ostrý výběžek je trn, spina.

• Hrubá, zbrázděná a drsná plocha kosti - většinou v místě úponu šlachy nebo kloubního pouzdra, se považuje za drsnatinu, tuberositas.

• Podélný kostní hřeben nebo hrana, crista může tvořit i kostní okraj, margo.

• Plochy, facies nebo čáry, lineae jsou běžné na plochých kostech a na ploškách a výběžcích krátkých i dlouhých kostí.

• Prohlubně kostí se označují názvy: jáma, fossa nebo jamka, fovea. Je-li prohlubeň delší, žlábkovitá - nazývá se žlábek, sulcus; je-li ostřeji ohraničena, vzniká zářez, incisura. Prohlubeň může končit v otvoru, foramen nebo v kanálku, canalis.

Komunikační slovník

hematom (ř. haima - krev) - uzavřený krevní výron, např. pod kůží, uvnitř orgánu (ve svalu) apod.

kostní scintigrafie (scintigrafie, gamagrafie; scintilla - jiskra; ř. grafein - psát) - vyšetřovací izotopová metoda, sledující rozložení (distribuci) podaného izotopu, např. v jednotlivých kostech

kostní dysplasie (ř. dys - předpona vyjadřující poruchu, zápor, ř. plassó - tvořím) - řada vrozených poruch růstu a stavby kostí; onemocnění bývají provázena deformitami kostí, zvýšenou lomivostí kostí a poruchami růstu