Anatomie

Meziobratlové destičky

Meziobratlové destičky, disci intervertebrales jsou chrupavčité útvary spojující sousedící plochy obratlových těl. Destiček je třiadvacet, tj. o jednu méně než je pohybových segmentů páteře. (Mezi atlasem a čepovcem disk není - první je až mezi C2 a C3. Poslední destička je mezi tělem L5 a S1.) Destičky se velmi významně podílejí na délce presakrálního úseku páteře a tím i na výsledné výšce těla.

Páteř je dlouhá (s vyhlazením oblouků) asi 70 - 75 cm, tj. tvoří až 40 % délky těla. Měříme-li výšku zakřivené páteře jako vzdálenost dens axis - hrot kostrče (např. na rtg snímku), je páteř kratší - asi 68 - 70 cm, a také její podíl na délce těla je jen cca 35 %. Meziobratlové destičky se na délce presakrálního úseku páteře podílejí až 25 %. Všechny uvedené hodnoty platí pro střední věkové kategorie - kolísání délky v závislosti na věku, je značné !

[ Stavba destiček: Meziobratlové destičky jsou ploténky vazivové chrupavky obalené tuhým kolagenním vazivem. Na plochách, kterými destička sousedí s kompaktou obratlového těla je vrstvička ( někdy nesouvislá ) hyalinní chrupavky.

Kolagenní vlákna destičky jsou kondenzována především do 10 až 12 lamelárně uspořádaných vazivových prstenců, anuli fibrosi. Vnitřní stavba lamel má některé znaky připomínající stavbu osteonu kostní kompakty. Vazivová vlákna jsou v každé lamele orientována určitým směrem, a probíhají pod určitým sklonem. Vlákna sousedících lamel se kříží (podle úseku páteře pod úhlem 30 - 80 stupňů), takže v rámci každého disku vzniká komplikovaná trojrozměrná struktura, zcela specifická pro daný meziobratlový prostor.

Architektura lamel se liší podle toho, jde-li o lamelu v centrální nebo periferní zóně disku. Centrální lamely mají větší stoupavost průběhu kolagenních vláken než lamely periferní. Oba lamelární systémy se také liší přítomností kolagenu II. typu (periferní lamely) a I. typu (centrální lamely.

Okrajové zóny disků, tj. okrajové lamely jsou krátkými a velmi pevnými svazky vazivových vláken (obdoba Sharpeyových vláken), připojeny k periostu obratlových těl, a k podélným vazům páteře. Nejsou tedy přímo zakotveny do kostní tkáně obratlů.

Excentricky a spíše vzadu je v meziobratlovém disku uloženo kulovité až diskovité huspeninovité jádro, nucleus pulposus. Na povrchu jádra je pevnější vazivový obal reprezentovaný vnitřní kulovitou lamelou anulus fibrosus. Vlastní hmotu jádra tvoří velké, ve světelném mikroskopu jakoby vodnaté buňky (tzv.“chordové“ buňky), uložené v ocích sítě retikulárních vláken. Ve štěrbinách mezi buňkami, je vazká tekutina, která se svým složením podobá synoviální tekutině.

Meziobratlové destičky jsou uspořádáním své vnitřní struktury odolné především na vertikálně působící tlak, ale jen velmi málo na smykové zatížení. Torzní rotace snášejí bez poškození pouze asi do pěti stupňů. Mezi 10 až 30 stupni již dochází k porušení jejich integrity.