Anatomie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Čtvero přikázání !
1. Nikdy nezvedáme předměty v předklonu nebo při neúplném napřímení trupu.
2. Zvedaný předmět vždy těsně přitáhneme k tělu.
3. Musíme-li snížit polohu těla, pak vždy do podřepu a s napřímeným trupem.
4. Předměty zvedáme vždy pomalu, s plánem pohybu - neukvapeně.
Cévní systém páteře
Krevní tlak v cévách dřeně obratlových těl a v cévách vaziva páteřního segmentu, je normálně velmi nízký (pouze několik milimetrů sloupce rtuti). Uvnitř disku je tlak sice značně proměnlivý (podle zatížení a polohy těla), ale vždy podstatně vyšší (řádově tisíce N) než v okolí. Za těchto podmínek je zřejmé, že tekutina disku má i spontánní tendenci odtékat do cévního, především žilního systému okolních struktur.
: Intervertebrální disky jsou hydrodynamické tlumiče absorbující statické a dynamické zatížení páteře. Disky, těla obratle, okolní vazivo a cévy páteře tvoří osmotický systém, ve kterém se při zatížení a odlehčení velmi intenzívně vyměňuje voda a ve vodě rozpustné látky.
K pochopení funkce celého systému, musíme zcela schematicky odlišit tlakový a osmotický mechanismus proudění. Vrstvička hyalinní chrupavky na kontaktních plochách disků se chová jako polopropustná membrána, přes kterou při odlehčení (pod 800 N) proudí do vazivových prstenců destiček ve vodě rozpuštěné cukry, ionty a menší molekuly dalších látek. Proudění je obousměrné, a je mj. závislé na tlakových poměrech v celém systému. Osmotické poměry ve vlastní destičce jsou přitom jiné než poměry v přiléhající kosti a ve spojovacím vazivu.
Žilní pleteně páteře sahají od báze lebky až ke křížové kosti. Jsou tvořeny žilami bez chlopní, které rozsáhle anastomozují s žilami hlavy a pánve. V pleteních je tak nízký tlak krve, že v určité poloze pacienta jsou tyto žíly při operačním otevření páteřního kanálu prakticky prázdné, kolabované.
Tendence k vytlačování tkáňové tekutiny meziobratlového disku při každém zatížení pohybového segmentu samozřejmě roste, a chrupavka by při tomto typu proudění vlastně ani nemohla plnit funkce elastického polštáře, protože by docházelo k rychlému „dosednutí“ obratlových těl, a k jejich poškození. Proto je tlakový mechanismus cirkulace doplněn mechanismem založeným na rozdílech vazebné kapacity pro vodu. Makromolekuly amorfní hmoty meziobratlové chrupavky (mukopolysacharidy) jsou silně hydroskopické, a poměrně pevně vážou obrovské množství vody. Jejich vazebná kapacita se dokonce při určitém zatížení destičky zvětšuje. Dynamická rovnováha mezi vazbou vody a jejím vytlačování do žilních pletení, udržuje celý systém ve stavu pružného napětí.
Snižování výšky těla v průběhu dne o 1 - 2 cm je dostatečně známo.
Většina „ztráty“ výšky jde na vrub „dehydrataci“ disků. Zajímavé je „prodloužení těla“ zjištěné u čtyř kosmonautů na Skylabu 4, ke kterému došlo po 80 dnech pobytu ve stavu beztíže. Je vysvětlitelné mechanismem cirkulace vody v pohybovém segmentu. Každý pohyb mění totiž tlakové poměry v celém pohybovém segmentu. Meziobratlový disk se chová jako pumpa čerpající vodu a metabolity přes polopropustnou vrstvu hyalinní chrupavky. Např. již desetiminutová trakce páteře v úseku Th1 - L5 vede k prodloužení o 5 mm, tj. asi o 1,9 mm na jeden pohybový segment.