Anatomie

Horní krční sektor (kraniocervikální) reprezentuje komplex atlantookcipitálního spojení a sahá od prvního krčního ke třetímu až čtvrtému krčnímu obratli.

Dolní krční sektor (cervikobrachiální) tvoří segmenty C3-4 až Th4-5.

Horní hrudní sektor (cervikothorakální, „horní hrudník“) v sobě zahrnuje anatomický přechod krční a hrudní páteře (C7 -Th1), horní hrudní apertura a hrudní obratle až k Th6-7.

Dolní hrudní sektor („dolní hrudník“) sahá od Th6-7 k L1-2. V tomto vymezení je zahrnuta i dolní hrudní apertura.

Horní bederní sektor (thorakolumbální) je anatomicky vymezen přechodem hrudní a bederní páteře (Th12 - L3). Tento sektor souvisí i s dolním hrudním sektorem, který realizuje tzv. břišní dýchání.

Dolní bederní sektor je přechodem mezi L4 až S1, a uskutečňuje se zde přenos sil z axiálního skeletu do struktur pánevního kruhu. (Celkový přehled viz tab. 7. 1.)

Tab. 7. 1. Sektory axiálního systému

R O Z S A H

krční páteř

(vertebrae cervicales, C1- C7)

horní krční (kraniocervikální) sektor

dolní krční (cervikothorakální) sektor

týlní kost + C1 - C3

C3 - Th4

hrudní páteř

(vertebrae thoracicae, Th1 - Th12)

horní hrudní (cervikothorakální) sektor („horní hrudník“)

dolní hrudní sektor („dolní hrudník“)

C6 - Th7

Th6 - L2

bederní páteř

(vertebrae lumbales, L1 - L5)

horní bederní sektor

dolní bederní sektor

Th9 - L3

L3 - S1

Existence jednotlivých - i když ne zcela striktně oddělených sektorů páteře má nejen funkční, ale i značný klinický význam. Narušené funkční vztahy jednotlivých sektorů se totiž promítají do symptomatologie poruch, které v těchto oblastech vznikají.

Horní krční sektor v sobě zahrnuje oblast lebeční báze se všemi spoji lebky a osového skeletu, čelistní klouby a celou mechaniku žvýkání. Sektor je dominantním a řídícím článkem celého axiálního systému těla. Z horního krčního sektoru jsou všechny zbývající části axiálního systému řízeny, ovlivňovány a aktivovány.

Podle dnešních znalostí, probíhá aktivace axiálního systému asi takto:

Sledovaný objekt je fixován zrakem a pokud se pohybuje, je nejdříve sledován pohybem očí a následně i pohybem hlavy. Pohyb hlavy startuje především pohyb v atlantookcipitálním kloubu a postupně i pohyb v intervertebrálních kloubech. Celý mechanismus lze popsat příměrem, že:

„oči táhnou hlavu, hlava horní krční oddíl a celý axiální systém“. Vlastním iniciačním momentem je podráždění proprioreceptorů v kloubních pouzdrech intervertebrálních spojů, a zřejmě i proprioreceptorů svalů příslušné skupiny.

K aktivaci axiálního systému není vždy nutný pohyb očí. Postačí drobný pohyb v atlantoaxiálním skloubení nebo jen pohyb spojů C2/C3, a celý systém je také aktivován - včetně flekčních pohybů pánve (změny těžiště) a aktivace svalových skupin dolních končetin, zahrnujících i změny tvaru nožní klenby .