Anatomie

K analýze a pochopení mechanismů dynamické stability páteře je nezbytné přistupovat postupně - se znalostí vlastností aktivních složek pohybového systému a základního uspořádání axiálních svalů a anatomie reflexních mechanismů. Proto se k této problematice a klinickým souvislostem ještě vrátíme.

Hrudník - základní pojmy

Horní částí trupu je hrudník, thorax. Hrudník je nejdelším úsekem axiálního systému těla. Podobně jako v jiných případech, i zde musíme rozlišovat anatomické a funkční pojetí této partie trupu.

Anatomicky tvoří hrudník kostra, spoje na hrudníku, a hrudní svaly.

Funkční anatomie neizoluje hrudník od axiálního systému, a především jej neseparuje od hrudní páteře. Hrudní páteř a hrudník vytvářejí totiž celek, který plní dvě základní funkce:

vytváří elastickou, pevnou a prostornou schránku - hrudní dutinu pro srdce, plíce, velké cévy, jícen a další hrudní orgány;

představuje rigidní oporu pro svaly zabezpečující dýchací pohyby i při současných pohybech hrudní páteře.

Hrudník má tvar ventrodorzálně oploštělého komolého kužele, se širší základnou obrácenou dolů, a s páteří prominující dovnitř dutiny. První žebra, hrudní kost a první hrudní obratel ohraničují na hrudníku tzv. horní hrudní otvor (apertura thoracis superior). Dolní hrudní otvor (apertura thoracis inferior) je vymezen dolním okrajem žeber, mečovitým výběžkem hrudní kosti a dvanáctým hrudním obratlem.

Tvar hrudníku především ovlivňuje průběh (sklon) a zakřivení žeber. Oploštění, boční vyklenutí hrudníku a prominence páteře, vzniká až po narození - postupně s napřimováním těla a chůzí. Novorozenec má kuželovitý tvar hrudníku s téměř kruhovým tvarem průřezu. V dospělosti jsou běžné dlouhé (asthenické) tvary hrudníku, charakterizované výrazným předozadním oploštěním, svěšenými žebry a úzkými mezižeberními prostory. Tento typ hrudníku se vyznačuje poměrně značným rozdílem obvodu hrudníku při vdechu a výdechu, tj. značnými dýchacímu exkurzemi, a poměrně dobrou ventilační výkonností. Opakem asthenického hrudníku je soudkovitý hrudník. Pro soudkovitý hrudník jsou typická horizontálně probíhající žebra se širokými mezižeberními prostory. Hrudník je jakoby v trvalém inspiračním postavení, a má malou ventilační výkonnost.

Pro větší srozumitelnost budeme nejprve analyzovat jednotlivé stavební prvky hrudníku a teprve potom se budeme zabývat hrudníkem z pohledu funkční anatomie.

Kapitoly:

• Kostra hrudníku

• Spojení na hrudníku

• Hrudní svaly

Kostra hrudníku

Stavebními prvky kostry hrudníku jsou žebra, hrudní kost, a hrudní obratle. Spojení těchto stavebních prvků je realizováno pomocí kloubů mezi žebry a obratli, hrudní kostí a žeberními chrupavkami, mezi chrupavkami 6. - 9. žebra, a spojením kostěných a chrupavčitých úseků žeber.