Anatomie

Kloubní plochy v kostotransverzálním kloubu reprezentuje tuberculum costae a jamka na příčném výběžku hrudního obratle. Pouzdro je poměrně tenké a obkružuje kloubní plochy. Není distinktně oddělené od okolních vazů. Tento vazivový komplex spojuje jednak příčné výběžky s krčky žeber stejné výše, jednak žeberní krčky s příčnými výběžky výše uložených obratlů.

: Tvarové uspořádání kloubních konců obou komponent kloubů zabezpečujících spojení žeber s páteří, dovoluje pouze jejich nepatrné vzájemné posuny. Důležitá je ale možnost rotací žeber kolem osy procházející krčkem žebra. Díky tomuto rotačnímu pohybu se kostovertebrální klouby významně účastní dýchacích pohybů hrudníku. (Viz dále.)

Zpevňující vazy kloubních pouzder, kloubní pouzdra, meziobratlové destičky a další vazivové struktury, tvoří tzv. axiální funkční elastický komplex, který v sobě akumuluje energii nahromaděnou ve fázi vdechu (inspiria), a která je využitelná při výdechu (expiraci). Klidová expirace je totiž zcela závislá na pružnosti hrudní stěny, plic a mediastína.

Vazivo axiálního komplexu je i významným zdrojem informací pro CNS, především informací majících charakter bolesti. Proto chorobné postižení páteře obvykle provázejí i dýchací obtíže.

[ Spojení žeber s hrudní kostí (artt. sternocostales) jsou kloubní spoje žeberních chrupavek se zářezy na hrudní kosti.

Stavba kloubů: Kloubní plochy tvoří kontaktní plochy žeberních chrupavek a boční okraje hrudní kosti. Pouzdra obou kloubů jsou krátká, tuhá a nedovolující velké pohybové exkurze. Zpevňující vazy se paprsčitě rozbíhají z konců žeber na přední plochu sterna, kde přecházejí do periostu kosti. Kloubní plochy artikulujících elementů jsou pokryty vazivovou chrupavkou. Synoviální výstelka bývá vytvořena pouze ve spoji sedmého žebra.

[ Spojení mezi chrupavčitými konci žeber (artt. interchondrales) vznikají v místě kontaktu chrupavek 6. - 10. žebra. Tyto spoje zároveň slouží k připojení nepravých žeber k chrupavkám předchozích žeber.

Stavba kloubů: Pohyblivost těchto spojů je sice minimální, ale jejich tkáň i uspořádání významně zvyšuje pružnost hrudníku. Pouzdra souvislého typu se u tohoto typu spojení buď vůbec netvoří nebo jsou jen velmi tenká. U spojů devátého a desátého žebra prakticky vždy chybí synoviální výstelka kloubní štěrbiny.

Hrudní svaly

Kostra hrudníku svým tvarem, stavbou a spojením jednotlivých kostí vytváří konstrukční předpoklady pro realizaci dýchacích pohybů. Aktivní pohyb hrudníku, tj. především vdech je uskutečňovaný pomocí dýchacích svalů.

Dýchací svaly můžeme třídit podle různých hledisek: na svaly inspirační a expirační, hlavní a pomocné svaly, nebo podle anatomických krajin ve kterých leží.

Přes určité zjednodušení, je pro klidové fyziologické dýchání rozhodující komplex svalů hrudní stěny, bránice a skupina svalů břišní stěny. ( Blíže budou tyto svaly probrány v další kapitole.)