Anatomie

Dolní bederní sektor je průsečíkem iritací vycházejících z kyčelních kloubů, z oblasti orgánů malé pánve, pánevního dna, ale i svalstva, které začíná na kostře pánve a upíná se na stehenní, resp. bércové kosti (tzv. pelvifemorální a ischiokrurární svaly). Horní i dolní bederní sektor mají z hlediska inervace a cirkulace výrazný vztah k dolním končetinám. Inervační poruchy mají proto tendenci k iradiaci bolesti do dolních končetin, s následnými funkčními poruchámi svalového systému končetin - běžný je především tzv. lumboischiadický syndrom. V mechanismu cirkulačních poruch se uplatňují především žilní pleteně uložené pod zadním podélným vazem. Flexe obou bederních sektorů tyto pleteně silně komprimuje, a následné uvolnění provázené jejich opětovnou náplní umožňuje jejich vyklenutí do páteřního kanálu, provázené drážděním kořenů míšních nervů.

Stabilita páteře

Stabilita páteře v podstatě znamená schopnost fixovat klidovou konfiguraci páteře danou tvarem obratlů i zakřivením páteře jako celku, a toto základní postavení udržet i při fyziologickém rozsahu pohybu.

Jde-li o udržení „klidové“ konfigurace páteře, mluvíme o statické stabilitě. Jde-li o fixaci změn ke kterým dochází při pohybu, považujeme tento stav za dynamickou stabilitu.

q Statická stabilita páteře je podmíněna třemi stabilizačními pilíři páteře.

• Přední pilíř tvoří obratlová těla s meziobratlovými destičkami provázanými podélnými vazy.

• Postranní dva pilíře formují kloubní výběžky, pouzdra intervertebrálních kloubů a vazy svazující sousedící obratle.

K systému statické stabilizace páteře patří i pletence horní a dolní končetiny a kostra hrudníku.

Z funkčního hlediska reprezentuje celý systém statické stabilizace ochranu míšních struktur, a pružný přenos (tlumení) nárazů vznikajících při chůzi, skocích apod. na struktury centrálního nervového systému.

q Dynamická stabilita páteře je zabezpečována pružností axiálních vazivových struktur a svaly.

Dynamickou funkci vaziva je třeba chápat především ve vztahu k axiálním svalům. Vazivo tvoří pružný „skelet“ svalů, jejich fasciální obaly i úponové šlachy. Ve vazivu ( v prostorově různě orientovaných makromolekulách vláken) se akumuluje část energie, kterou generují svaly při své aktivaci, a vazivo svoji pružností působí jako brzda - tlumič nárazů vznikajících při náhlých pohybech. Vazivo také zajišťuje přenos svalového stahu (síla) na často velmi vzdálené struktury a ploché, silné fascie jsou i místy mechanické opory svalových řetězců. (Viz další kapitola.)

Vazivo je i velmi významným zdrojem aferentací, které po zpracování v centrálním nervovém systému zajišťují pracovní nastavení - dynamickou stabilitu příslušných segmentů a sektorů páteře. Svalová dysfunkce vyvolaná např. bolestivým podnětem, může vyvolat chybné postavení hybného segmentu a následnou funkční poruchu - pohybový blok.