Anatomie

Kyfóza, kyphosis je oblouk vyklenutý dozadu. Hrudní kyfóza má vrchol u Th6 - Th7. Kyfoticky je zakřivená i křížová kost, která nasedá na L5 (promontorium) a pokračuje obloukem konvexním dozadu.

Zakřivení páteře není jen zařízením zvyšujícím pružnost celého kostěného sloupce, ale výrazně zvyšuje i pevnost páteře. Oblouk je pevnější než tyč, a v případě zakřivení páteře lze její pevnost vyjádřit vzorcem C2 + 1. (C = počet oblouků.) Z výpočtu vyplývá, že páteř s dvěma lordózami a dvěma kyfózami, je sedmnáctkrát pevnější než kdyby ji tvořil jediný oblouk.

Páteř plodu i novorozence je kyfotická, s nepatrně naznačeným promontoriem. Obě lordózy se vyvíjejí jako kompenzační zakřivení: v době kdy dítě zvedá hlavu a aktivně zapojuje šíjové svaly, a když si sedá, učí se stát a chodit a zapojuje hluboké zádové svaly.

Lordózy páteře nejsou poměrně dlouho fixované proto se ještě u šestiletých dětí ve spánku vyrovnávají.

[ Problematická je otázka tzv. fyziologické skoliózy. Každá páteř je i bez zatížení sice mírně vybočená, ale obratle nejsou rotovány ! (Označení „skolióza“ je proto zcela nevhodné, protože pathologickou jednotku označovanou tímto názvem (např. scoliosis idiopathica) charakterizuje nejen bočitost páteře, ale především rotace obratlů !) V 85 % směřuje toto vybočení doprava, v 15 % případů je páteř vybočena vlevo. Nejnápadnější je toto vybočení vždy v hrudním úseku v rozsahu Th3 - Th5. Hledání příčiny „fyziologické skoliózy“ v asymetrické váze orgánů těla, v převaze pravoruké populace a v nošení břemen, nevedlo k průkazným závěrům. Fyziologická skolióza je zřejmě kompenzační zakřivení, které je reakcí páteře na tzv. zkříženou asymetrii končetin (delší levá dolní a pravá horní končetina), vyvolávající šikmý sklon pánve.

Mírný záklon pánve je pak vyrovnáván zakřivením páteře ve frontální rovině – skoliózou.

Úvod do funkční anatomie axiálního systému

V úvodní kapitole byl axiální systém charakterizován jako subsystém posturálního celku, ke kterému patří i oblast pánve a dolních končetin. Axiální systém můžeme chápat i jako část pohybové soustavy zajišťující stabilitu a pohyb trupu.

Jako základní - převážně funkční prvek axiálního systému, jsme analyzovali pohybový segment, především jeho jednotlivé skladebné komponenty. Skupiny segmentů tvoří vyšší funkční jednotky - páteřní sektory. Anatomické členění páteře se tedy nekryje s funkčním pojetím sektorů.

Kapitoly:

• Páteřní sektory

• Stabilita páteře

Páteřní sektory

Sektory páteře - nejsou sice tak přesně ohraničené jako anatomické úseky páteře - překrývají se, ale lépe vystihují pohybové možnosti axiálního systému.

Z funkčního hlediska pak vypadá rozdělení páteře takto: