Anatomie

[ Stavba kloubů: Meziobratlové klouby jsou klasické synoviální klouby mezi kloubními výběžky krčních, hrudních a bederních obratlů. Kloubní plochy výběžků mají variabilní tvar i sklon, který byl popsán v předchozích kapitolách.

Pouzdra meziobratlových kloubů jsou poměrně volná - nejvolnější jsou v krčním a bederním úseku; v hrudním úseku jsou nejkratší. Synoviální výstelka kloubů tvoří prakticky ve všech kloubech drobné řasy (meniskoidy) vyrovnávající tvarové rozdíly kloubních ploch a redukující prostor kloubní dutiny na kapilární štěrbinu.

: Pohyblivost jednotlivých úseků páteře je dána součtem drobných pohybů meziobratlových kloubů a mírou stlačitelnosti meziobratlových destiček. Páteř může vykonávat čtyři základní typy pohybů:

předklony (anteflexe) a záklony (retroflexe);

úklony (lateroflexe);

otáčení (rotace, torze), a

pérovací pohyby.

Předklony a záklony jsou největší v krčním úseku páteře, kde každý z obou pohybů dosahuje až 90 stupňů. Pohybu se zde účastní i atlantookcipitální skloubení. Při předklonu a záklonu se po sobě nejprve kloubní plošky posunují, a v krajních polohách na sebe nalehnou a ukončí pohyb. Také obratlová těla se při předklonu mírně sunou dopředu (2 - 3 mm) a při záklonu se posunují zpět. V bederní páteři je záklon téměř stejný jako v krčním úseku; předklon je ale nepoměrně menší - 25 až 30 stupňů. V hrudním úseku páteře je předklon i záklon velmi omezený žebry připojenými na hrudní kost, a sklonem trnových výběžků. Hrudní páteř je flekčně rigidní. Dolní hrudní obratle, které ale již nejsou k hrudní kosti fixovány, tvoří pohybovou jednotku s bederními obratli a v dolní hrudní páteři tak lze dosáhnout poměrně značné retroflexe. Při záklonu jsou nejzranitelnější tři oblasti páteře: krční a hrudní úsek (C6 - Th3 ), hrudní a bederní přechod (Th11 - L2 ) a oblast L4 a S1.

Úklony jsou v krční a bederní páteři prakticky stejné : 25 - 30 stupňů na každou stranu. V krčním úseku je úklon páteře spojen s rotací obratlů, které mají šikmé kloubní plochy a při lateroflexi se postupně - v kraniokaudálním směru, otáčejí do konvexity ukláněné páteře. V hrudní páteři je lateroflexe minimální - brání jí žebra. Úklon je vždy provázen rotací obratlů - na každý stupeň úklonu připadá jeden stupeň rotace.

Otáčení páteře je záležitostí především jejího krčního a hrudního oddílu. V krční páteři jsou možné až 70 stupňové rotace na každou stranu, z čehož rotace v rozsahu 30 - 35 stupňů probíhají mezi prvním a druhým krčním obratlem. V hrudní páteři jsou rotace omezeny na 25 - 30 stupňů, ale první tři hrudní obratle, které je z funkčního hlediska možné přiřadit ke krčním obratlům, mohou rotovat o 45 - 50 stupňů.

Rotace bederní páteře jsou - vzhledem k nestejnému zakřivení kloubních plošek pravé a levé strany, minimální (5 - 10 stupňů). Bederní páteř tedy prakticky nerotuje.